Supervizorka

Málokdo ví, že kromě statutárního auditu, jsme jako auditoři bank a družstevních záložen čas od času pověřeni vypracováním zprávy o ověření řídícího a kontrolního systému banky, které říkáme zkráceně supervizorka.

Pro nadšence právních norem odkážu zejména na zákon o bankách (§22) a vyhlášku č. 123/2007 Sb. (§35 a přílohu č. 3).

Dobrou zprávou pro zájemce o práci ve FS je, že supervizorka se na bance nedělá zpravidla každý rok, protože ČNB tento požadavek bance buď zcela promine, nebo omezí jen na některá rizika (úvěrové, tržní, operační, likvidity).

Tou horší zprávou je, že vypracování supervizorky je záležitostí poměrně nelehkou a zoufale časově náročnou. Letos se u našich bankovních klientů s požadavky na ověření řídícího a kontrolního systému doslova roztrhl pytel, takže jsme se skutečně nenudili, popř. stále nenudíme.

Co vlastně auditor na řídícím a kontrolním systému zkoumá? V podstatě je o porovnání a vyhodnocení souladu ŘKS s regulatorními požadavky (tj. právními předpisy a standardy). Jinými slovy zkoumáme, jestli to, co má banka napsané ve vnitřních předpisech, je v souladu s legislativou (popř. jestli tam něco nechybí) a jestli to, co má napsané ve vnitřních předpisech, skutečně platí a funguje (to si ověříme např. testováním na vybraném vzorku úvěrů, obchodů, apod.). Pokud během ověřování identifikujeme nějaké chybějící nebo nefungující mechanismy, uvedeme tyto nedostatky v naší zprávě spolu s riziky pro ŘKS.

Tak, jak jsem supervizorku na začátku článku hanil, musím pro její obhajobu uvést, že během jejího vypracování se člověk naučí a dozví spoustu nových věcí o tom, jak probíhá řízení rizik v bance, jakým způsobem jsou v bance nastaveny procesy apod. Ono šťourání se v číslech během finálního auditu je zajímavé, ale nikdy vám to nedá tolik, jako porozumění tomu, jakým způsobem banka vůbec funguje.