Když jsem nastoupil, byla základní pracovní pomůckou asistenta obyčejna tužka

vzpomíná na svoje začátky v KPMG Petr Toman, Director v oddělení Daňového poradenství

Jak by ses popsal jednou větou?

Jak jsme se shodli s jednou kolegyní, jsem určitě plánovací typ. Na druhou stranu, plány jsou od toho, aby se měnily, a změnit již naplánované (musí být ale naplánováno :-), mi obvykle nečiní větší problémy.

V barvách KPMG působíš 15 let. V čem vnímáš největší rozdíl – tehdy a nyní?

V době, kdy jsem nastoupil, bylo oddělení Daňového poradenství z dnešního pohledu spíše takovou malou firmou rodinného charakteru. Bylo nás tehdy něco málo přes třicet a po týdnu v kanceláři tak skutečně nebyl problém se se všemi i neformálně seznámit. Když pak skupinka patnácti prvo-, druho- a třetiročních asistentů vyjela o víkendu na chalupu, jednalo se už o takový menší group meeting :).

Základní pomůckou auditního asistenta nebyl notebook (ten měli až druhoroční asistenti), ale ořezaná tužka a sada barevných fixů. I komunikace s klienty byla v té době poněkud pomalejší, neboť většina stanovisek se odesílala faxem, nebylo však výjimkou, kdy zaslání odpovědi postačovalo běžnou poštou.

Na druhou stranu, v některých odděleních se už v té době krátkodobě praktikoval moderní model obsazování pracovních míst – hotelling – respektive spíše hot-desking, kdy jedno místo sloužilo více kolegům.

Proč sis po absolutoriu Vysoké škole ekonomické v Praze přibral ještě studium právnické fakulty?

Studium práv mne lákalo poměrně dlouhou dobu. Bohužel přijímací zkouška z dějepisu se stala poměrně zásadní překážkou a podařilo se mi ji překonat až v posledním ročníku mého studia na VŠE. V té době jsem už také nastoupil jako asistent do KPMG, takže studium práv představovalo vhodnou alternativu k základní vojenské službě. Místo 18 měsíců vojenského cvičení jsem zvolil tu příjemnější variantu.

Víme, že se zajímáš o motoristické soutěže a vlastníš motorku. Jak si tento svůj koníček užíváš?

Tak to mne opravdu zajímá, jak tato fáma vznikla. Jedinou motorku, kterou v současné době vlastním, je plastové odrážedlo našeho dvouletého Honzíka. Nemůžu ovšem vyloučit, že s nástupem krize středního věku (jak tu nedávno zmínil jeden z kolegů) na motorku ještě dojde. V současné době dávám však přednost spíše vozidlům dvoustopým. Čas od času se zapojím i do některé z orientačních motoristických soutěží. Cílem těchto soutěží obvykle není být v cíli první (naopak za předčasné projetí cílem bývá značná penalizace), ale pečlivě projet zadanou trasu. Jejich kouzlo pak spočívá i v tom, že vás často zavedou do míst, kam byste si za normálních okolností autem skutečně vjet netroufli.

A tvá vášeň pro cestování – máš nějakou zemi, která tě opravdu chytla za srdce?

Každopádně bych se vypravil znovu do některé ze zemí jihovýchodní Asie. Setkávání s místními, zejména v oblastech, kde turista není každodenním zjevem, je naprosto úžasné. Tomu, kdo nezkusil, bych pro začátek doporučil alespoň krátkou jízdu některým z lokálních vlaků ve vagónu třetí třídy. Kombinace setkávání, rozhovorů v lámané angličtině, kdy si mnohdy musíte domýšlet, jaké je vlastně téma, a ochutnávka místní kuchyně nabízená ve vlaku místními prodejci je jinde neopakovatelná.

Kdyby sis u nás musel od příštího fiskálu vybrat jiné oddělení než daně, kam bys šel pracovat a proč?

Odpověď, která se nabízí, je samozřejmě audit. Nicméně, co by lákalo mne, je spíše některé z našich interních oddělení. Myslím, že by alespoň na chvíli stálo za to si vyzkoušet, jak tato firma funguje například v rámci controlling nebo co všechno zahrnuje práce vedoucího PPC.