Myslíte si, že výběrové řízení je otrava?

Nemusí to tak být! Pozitivní dojmy si z něj si odnesla Hanka, naše nová stážistka v oddělení Audit Commercial.

Že bych chtěla pracovat v jedné z firem „Velké čtyřky“ jsem věděla už po prvním roce studia na výšce. Když jsem ale postupně zjišťovala, jak velké konkurenci budu čelit, tak jsem podstatně znejistěla. Přesto jsem byla odhodlaná to zkusit. Na stáž se však lze přihlásit až posledním či předposledním roce studia, takže jsem musela vyčkat, až přijde můj čas :-).

Výběrové řízení probíhají s velkým předstihem před samotným nástupem do pracovního procesu, přihlášku jsem tedy podávala již v prosinci minulého roku. V lednu mi přišla pozvánka k výběrovému řízení, kde jsem se dozvěděla, že mě nejprve čekají testy a pro úspěšné je nachystáno celodenní assessment centrum (pro znalé AC – „ácéčko“). Testy byly přitom pro brněnskou pobočku naplánovány až na březen, což znamená dost času na přípravu – ale jak se dobře a kvalitně připravit? V informativním e-mailu jsme byli informováni, že se testy skládají z výkonové části (individuální úlohy řešené na PC), z testu z AJ a eseje v českém a anglickém jazyce. Vzhledem k tomu, že se angličtina na naší univerzitě příliš aktivně nevyužívá, tak bylo jasné, že je třeba si jazyk oživit a to hlavně po stránce gramatické. Na výkonové testy jsem se nijak zvlášť nepřipravovala, ale jak mi bylo řečeno později, jsou tak obsáhlé, že se na ně moc připravit nedá.

Pár týdnů před samotným testováním jsem zjistila, že se u nás ve škole pořádá přednáška na téma „Jak přežít výběrové řízení“, pořádaná přímo personalistou z KPMG. Ideálnější příležitost jsem si představit nedokázala, proto jsem na takové akci nemohla chybět. Osobně si myslím, že pro mě byla obrovským přínosem a určitě jistým dílem přispěla k mému pozdějšímu přijetí. Přednáška byla velmi prakticky pojata a na jejím konci jsme si mohli vyzkoušet AC nanečisto. Neváhala jsem a spolu s pár spolužáky jsme si vyzkoušeli řešení skupinové studie – zakládali jsme studentský časopis a poté náš projekt představovali potenciálním investorům v podobě publika v přednáškové místnosti. Po skončení jsme si mohli vyžádat zpětnou vazbu, což je dle mého nejlepší způsob jak zjistit, v čem má člověk mezery, a na čem se dá zapracovat.

Ani jsem se nenadála a už byl březen a s ním přišly očekávané testy. Dostavila jsem se tedy v daný termín do konferenční místnosti brněnského hotelu, kde nás přivítaly usměvavé personalistky. Zasedli jsme každý ke svému notebooku, dostali tužku, papír a samozřejmě instrukce. Musím říci, že testy mne příjemně překvapily. Jsou velmi komplexní – testují celou řadu schopností a dovedností jako je multitasking, logické myšlení, paměť, práce s čísly a grafy, rychlost, přesnost aj. Před každou sekcí je možno si typový příklad vyzkoušet nanečisto. Tuto možnost jsem velice ocenila, protože mi u některých úkolů chvilku trvalo, než jsem přišla na to, na jakém principu fungují. Po této sérii testů jsme měli přestávku a na chodbě pro nás bylo přichystáno bohaté občerstvení. Tím jsem byla velmi příjemně překvapená neboť z jiných výběrových řízení (i několikahodinových) vím, že často nedostanete nic anebo maximálně vodu či kávu. Po přestávce následovala esej v českém a anglickém jazyce, přičemž témata naštěstí nebyla nijak odborná ani úzce zaměřená, takže se dalo psát téměř o čemkoliv. Na závěr jsme byli informováni o tom, že úspěšní uchazeči mají očekávat telefonát ještě ten den navečer. Šla jsem tedy domů a velice netrpělivě vysedávala u telefonu. Kolem sedmé se telefon konečně rozezněl! Plná nadšení jsem telefon zvedla a dozvěděla se, že postupuji do AC, které se konalo hned následující den.

Druhý den ráno jsem se znovu ocitla v konferenční místnosti onoho hotelu. Zde jsem se setkala se zhruba čtyřiceti dalšími uchazeči. Všichni jsme byli vřele přivítání, a poté rozděleni do skupin po asi deseti lidech. V rámci skupiny jsme řešili jednotlivé skupinové i individuální úkoly. Některé úkoly nevyžadovaly žádné odborné znalosti, v jiných se značně hodila práce s účetními výkazy a orientace v nich. Během celého dne panovala v naší skupině velmi přátelská atmosféra a při plnění úkolů jsme všichni spolupracovali a dokázali tak „přispět svou troškou do mlýna“. Celé AC uběhlo velmi rychle, i když trvalo i s přestávkami zhruba pět hodin. Nenudila jsem se ani chvíli a některé části mi přišly poměrně náročné, proto jsem si před vyhlášením výsledků nebyla sama sebou vůbec jistá. Po další přestávce jsme byli opět svolání a k mému obrovskému nadšení (i překvapení) jsem zjistila, že jsem mezi pár jedinci, kteří postupují k osobním pohovorům. Co velmi oceňuji, byla komunikace s těmi, kteří k pohovorům nepostoupili. Měli možnost se vyjádřit k celému AC, jejich připomínky, názory a dojmy byly kladně přijímány. Také jim byla nabídnuta konkrétní zpětná vazba, stačilo jen následující den zatelefonovat.

Jakmile naše řady prořídly, má nervozita mírně stoupala. Hlavně při čekání na osobní pohovor. Nebylo však čeho se obávat, mými „protivníky“ sedícími na protější straně stolu byly čtyři velmi milé dámy – personalistka, partnerka auditu a dvě manažerky. Celý rozhovor byl spíše povídání než ostré zpovídání. Hovořili jsme o mých předchozích pracovních zkušenostech, mé motivaci k práci, mých zájmech a dalších věcech. Přišlo na řadu i drobné přezkoušení z účetnictví, ale naštěstí se nejednalo o nic složitého. Z osobního pohovoru jsem tak odcházela s výrazněji lepším pocitem než z AC. Dál už nezbývalo než čekat - následující den jsme měli očekávat telefonát s výsledkem o přijetí či nepřijetí. 

Další den jsem trávila ve škole na přednáškách a cvičeních, telefon jsem nosila napjatě všude s sebou. Kolem dvanácté jsem se konečně dočkala a vyběhla z přednáškové místnosti přijmout příchozí hovor. Příjemný ženský hlas mne příliš nenapínal a nabídl mi pracovní stáž v oddělení auditu. Samou radostí bez sebe jsem na chvíli oněměla, ale rychle jsem se vzpamatovala a děkovala za radostné zprávy.

A jak je tomu dnes? Mám za sebou Welcome party (o které si také můžete na blogu přečíst) a netrpělivě čekám na čtrnáctidenní školení, která nás čeká na konci srpna. Na práci a budoucí kolegy se velmi těším a jsem zvědavá, co mi těch sedm měsíců všechno přinese :-).