Zpodpalubí nebo z kapitánského můstku?

V jedné slabé chvíli jsem odkývl, že napíšu také jeden příspěvek do blogu Zpodpalubí. Nebudu se však věnovat strategickým cílům firmy, úspěšným projektů pro klienty, otázkám HR atd. Tato témata si nechávám na blog „Pohled z kapitánského můstku“. Zatím ale nikdo s nápadem na takový blog nepřišel. Bohudík.

Spíš bych se zamyslel nad tím, jak funguje komunikace mezi lidmi.

V  současnosti máme ve srovnání s dobou před dvaceti lety k dispozici celou paletu moderních komunikačních prostředků: telefonická konverzace plus SMS, email (stále nejběžnější prostředek pro komunikaci v rámci firem i mezi nimi navzájem), papírové dokumenty od interního časopisu až po obálku s platovým výměrem, interní portály, internet – třeba virální videa na You Tube, sociální sítě, a tak dále.

Můj denní průměr přijatých emailů po všech filtrech přesahuje stovku, takže jsem stále ve zpoždění s odpověďmi. Proto ani nemám potřebu mít profil na Facebooku. Na Linked in se mi hromadí žádosti o aktualizaci. Uvažuji o Twiteru, ale to bych muset nějak efektivně omezit čas na emailu a esemeskováním.

KPMG navíc chystá novou globální aplikaci HUB, interní sociální síť.

Zaplavuje nás veletok informací, je to úplná povodeň. Spousta balastu, neužitečných zpráv, jejichž frekvence je zběsilá. Člověk se v nich lehce ztratí. Máme nadbytek informací, které nepotřebujeme a možná nám ani nedojde, že nám řada těch zásadních chybí. Anebo je dostáváme  nepřehledně, v manipulativní formě a ztrácíme se v tom, co je podstatné a co okrajové. George Orwell to prorocky viděl už před šedesáti lety. A my si to silně uvědomujeme při každé předvolební kampani.

Řadu textů také jen přejedeme očima, kloužeme po povrchu a říkáme si samá voda, samá nuda. A najednou se zarazíme, řekneme si tohle je zajímavé a začteme se. Cílem každého autora je přitáhnout pozornost čtenářů anebo diváků. V dnešní době přesycení informacemi to není snadné. Autoři si vedle originálních postřehů často k získání pozornosti vypomáhají provokativním sdělením, nějakým zlomyslným drbem.

Tyto metody, které bulvární media přivádějí do dokonalosti, lze obtížně používat u firem našeho typu. Nám nezbývá než se snažit o co nejnápaditější, ale rozsahem střídmý tok informací. A takové ty chytlavé informace ponechat na závěrečné fáze group meetingů odehrávající se za ranního kuropění.

Právě neformální akce typu group meeting jsou nezastupitelné. Nabízí se možnost, aby spolu mluvili nejen ti, kteří spolu sedí v kanceláři. A navíc: In Vino Veritas. Zábrany padají, lidé mluví otevřeněji. Já to mám trochu komplikovanější, k vegetariánství jsem ještě v posledním roce přidal téměř stoprocentní abstinenci. Výhodou je, že se udržím na nohou i do pozdních hodin. Ale ráno si stejně příliš nevybavuji všechny ty smělé a invenční nápady kolegů, kteří neabstinovali. Oni asi také ne…

Přímý kontakt, osobní jednání jsou určitě nejdokonalejší formou komunikace. Lidstvo je trénuje už desítky tisíc let. Ale i ty mají svá úskalí.

Účastním se řady společenských klientských akcí i setkání v rámci regionálních struktur KPMG. Je zajímavé pozorovat jednotlivé lidi. Málokdo, když vstoupí do místnosti, kde je spousta lidí, které nezná, dokáže přistoupit k někomu dalšímu, oslovit ho a začít rozhovor. Často je vidět řadu osamocených postav, jak mají zabořený zrak na displeje svých smartphonů a horečně tam něco projíždějí. Hlavně nemít oční kontakt…

Před pár dny jsem využil pozvánky na netradiční golfový turnaj, vzal si den dovolené a odjel na hřiště do Mladé Boleslavi. Byl pořádán pod záštitou charitativní nadace starající se o staré kněze. Duší celé akce je Zbigniew Czendlik, farář z Lanškrouna. A asi jediný český katolický kněz, který hraje golf. Umí ho dobře (HCP 17,9). Na turnaji mu to moc nešlo, ale musel jsem obdivovat jeho komunikační schopnosti. S každým se neformálně zdravil, povídal si, sám se běžel představit nově příchozím.

Ano, má pravidelný trénink, často má kázání před kostelem plným věřících. A pokoru, aby nečekal, až se ho někdo uráčí ho oslovit. Sám spontánně začne.

Jaké z toho plyne poučení? V zásadě žádné, ani to nebylo cílem tohoto blogu Možná jen to, že nejlepší je začít u sebe. Oslovit lidi okolo sebe otevřeností a bezprostředností. A to se týká nejen jednotlivců, ale i firem a institucí.

Přeji blogerům Zpodpalubí, aby se jim podařilo zachytit co nejvíc z té neformální stránky firmy jako velké skupiny chytrých a zajímavých lidí. Spousta věcí se probere v otevřených diskusích, ale hodit je do psaného textu, aby dávaly smysl, není vůbec snadné.

Držím palce

Honza