Z asistenta partnerem v USA: V Česku tě na kariéru připraví líp než ve Státech

Jakub Valkoun nastoupil do daňového oddělení KPMG hned po škole. O čtyři roky později odjel na stáž do USA a dnes působí jako partner v Dallasu. V rozhovoru nám povídal o práci pro největší firmy světa, o cestě kolem světa za 80 hodin i o tom, že lepší rozjezd kariéry než v pražské KPMG si nemohl přát.

Jakub Valkoun

Do KPMG nastoupil v roce 2004 rovnou z VŠE. Po rotaci v daňových týmech, začal pracovat v korporátní skupince. Nakonec Kubu ale nejvíce zaujaly převodní ceny (transfer pricing – TP), které v té době neměly svůj vlastní tým, a tak přijal stáž v Los Angeles, kde zůstal do roku 2020 a vypracoval se až na Managing Directora. V roce 2020 dostal příležitost pracovat v Dallasu jako globální TP partner pro jednoho prémiového klienta. V roce 2021 se stal v dallaské kanceláři partnerem.

Vysvětlíš nám ve zkratce, co se řeší v převodních cenách?

Jde v zásadě o to, že společnosti, které si nastavují ceny v rámci vlastní skupiny, třeba za zboží nebo služby, si musí ceny nastavit stejně, jako kdyby nebyly spřízněné. Víceméně musí dodržovat takový koncept tržní ceny, jinak by si mohly například uměle navyšovat zisk v zemích s nižšími daněmi.  

Podle tohoto principu pak připravujeme klientům nejenom dokumentaci, ale pomáháme jim nastavovat ceny při různých restrukturalizacích a jiných změnách, které mají dopady na jejich převodní ceny. Stejně tak jim asistujeme během daňových kontrol nebo s integrací převodních cen do jejich účetních systémů.

Pracuješ pro ty největší americké firmy. Co v převodních cenách nejčastěji řeší?

V první řadě řeší compliance, protože potřebují mít veškerou dokumentaci v pořádku. Za druhé musí plánovat, protože právě na převodní ceny se při svých kontrolách často zaměřují finanční úřady, a pokud u nich najdou nějaké pochybení, můžou jim doměřit daň až v miliardách dolarů. Doměrky pro ně představují velké riziko.

Od nás chtějí dodat jistotu, a pokud procházejí kontrolou od finančního úřadu, tak potřebují naši pomoc. Stále častěji jim také s kolegy z advisory pomáháme převodní ceny přímo nastavovat. 

Jak jsi získal stáž v Americe?

Vlastně úplnou náhodou. V roce 2008 jsem potkal manažera z Ameriky, který byl kolem roku 2005 v pražské pobočce KPMG na stáži. Zeptal se mě, jestli náhodou nechci do Los Angeles na stáž a já řekl: „No jasně!“ a za dva měsíce už jsem seděl v kanceláři v Los Angeles.

Co tě v Americe udrželo do teď?

Počasí (smích). Ne, tak hlavním důvodem byla práce a kolektiv. Okamžitě po nástupu jsem pracoval pro ty největší společnosti. V převodních cenách se rozhodnutí dělají u mateřských společností a vedení Fortune 500 sídlí často právě v Americe, takže jsem chodil na meetingy, na kterých seděly boardy těch největších firem. Měl jsem pocit, že se mám hodně co učit.  

Jak obtížné bylo pro tebe, jako člověka ze zahraničí, budovat kariéru v americké KPMG?

Převodní ceny jako takový, nejen v USA, jsou hodně mezinárodním oborem. Když jsem nastoupil do Los Angeles, tak v našem týmu pracovalo 20 lidí 19 národností, takže moji kolegové byli z celého světa a za outsidera z východní Evropy mě nikdo rozhodně nepovažoval.

Práce mě hodně bavila. Kolegové a nadřízení okolo mě to viděli, takže mě podporovali v růstu. Angličtina nebyla vůbec překážkou, protože pro polovinu kolegů byla angličtina druhým nebo třetím jazykem.

K nezaplacení pro mě byly zkušenosti, které jsem nabral v Česku. V Česku jsi už jako prvoroční asistent veden k samostatnosti a osobní odpovědnosti, kdežto v USA by s tebou jako s juniorem zacházeli jako v rukavičkách a tvůj rozvoj by trval déle. V Česku díky tomu už druhým rokem jezdíš jako incharge po zakázkách. Kdybych si tímto neprošel, měl bych to v Americe obtížnější.

O USA se říká, že má individualistickou kulturu. Projevuje se to i v pracovním prostředí?

Rozdíl vidím hlavně v tom, že tady v USA jdou lidé do práce, tam se soustředí jen na ni a pak jdou domů. Z Čech jsem byl zvyklý, že se pořádali teambuldingy, po práci se zašlo na pivo a lidé si hodně povídali. Efektivita práce je tu tedy vyšší než v Česku. Co je lepší a co horší hodnotit nedokážu, ani nechci. Každému vyhovuje něco jiného.

Nutno říct, že člověk je vlastního štěstí strůjcem. Nikdo se tě nebude ptát, jestli chceš být povýšený. Musíš si za tím jít. Networking je tu daleko důležitější. V Česku se všichni znáte, ale americké vedení KPMG sedí v New Yorku a ty máš nad sebou šest úrovní šéfů a se všemi se musíš znát, aby tě zapojili do zajímavých projektů. Je to trochu politika. Potřebuješ zdravou asertivitu, aby ses dostal dál.

A co kultura KPMG, je obdobná jako u nás?

KPMG má v Česku reputaci férové a přátelské firmy. V USA je to stejné. Když k nám přejdou lidé z jiných firem, třeba i z velké čtyřky, tak vidí, že u nás si lidí opravdu vážíme. Je vidět, že tohoto přístupu si cení i zaměstnanci. Za těch 10 let, co jsem v Los Angeles strávil, byla minimální fluktuace.

Například já do Ameriky přišel těsně před vypuknutím krize v roce 2008. Byl jsem poslední nově najatý člen do týmu. Během krize ale nikdo v převodních cenách výpověď nedostal, i když v USA je dávání výpovědí právně daleko snazší než v EU.

Na jaký projekt nejvíce vzpomínáš?

Nejčastěji vzpomínám na firmu, pro kterou jsme optimalizovali daňovou strukturu právě přes převodní ceny a museli jsme jednat s asi 50 lidmi po celém světě. Pondělí jsem strávil v Los Angeles, pak jsem přeletěl do Hongkongu, kde jsem měl ve středu a ve čtvrtek schůzky, následně jsem letěl na páteční jednání do Londýna a o víkendu jsem projekt řešil ještě v Dallasu. Byla to taková cesta pana Fogga kolem zeměkoule, ale ne za 80 dní, ale za 80 hodin (smích). Potkal jsem se se C-suite (pozn. red.: CEO, CFO… ) z celého světa. O tom jsem nikdy nesnil.

Jakou nejlepší radu jsi v USA dostal?

Nebát si říct, jak chceš, aby vypadala tvoje kariéra, a co chceš v budoucnosti. Hlavně nebát se nových zkušeností. Jako člověk máš tendenci jet v zajetých kolejích, ale pokud z nich nevystoupíš, tak ta šance, že postoupíš dál, je o hodně nižší. I když to teď nevíš, tak to zkus a naučíš se to. Zdravá míra rizika je vhodná. Tím se řídím a vyplatilo se mi to.  

Co ti nejvíce chybí z Česka?

Samozřejmě na prvním místě moje rodina a kamarádi a také Praha. Jsem původem Pražák, takže mi chybí mi kultura a historie, která tu ve městech nedýchá.

Psal jsi, že jsi pravidelným čtenářem Vyrostli-jsme.cz. Co tě na blogu tak zaujalo, že ho čteš i za oceánem?

Vyrostlijsme je super! Mám pocit, že podobný blog nám tu opravdu chybí. Studenti si u vás přečtou zkušenosti prvoročních asistentů a vědí, co můžou čekat.

Vy se ptáte a Jakub odpovídá

Jak si užíváš život v Texasu?

Pokud není venku 40 nebo -20 stupňů, tak se snažím trávit volný čas v přírodě. 

Zkusil jsi už Line dance?

Nejdříve si musím koupit kovbojské boty. 

Jak jsi získal pozici v Dallasu? Chtěl jsi tam vždy?

Po 12 letech v Los Angeles jsem dostal nabídku jít pracovat pro naši kancelář v Dallasu, kam se poslední dobou stěhují velké korporace. Z karierního hlediska to byla nabídka, která se neodmítá.

Dokážeš si představit, že by KPMG mělo čtyřdenní pracovní týden?

Já osobně ano, ale naši klienti ne. V našem oboru je přece jenom nutná jistá míra flexibility, zvláště když stále spolupracuješ s lidmi v jiných časových zónách.

Jak se ti daří skloubit kariéru a rodinu?

Mám dvě malé děti, takže je to občas dost náročné, ale díky nově zavedenému „hybridnímu“ systému, kdy jsem v kanceláři nebo u klientů pouze pár dní v týdnu a jinak mám home office, se to dá zvládnout.

Pokud tě Jakubův příběh namotivoval a rád/a by ses stal/a součástí našeho daňového týmu – podívej se na volné pozice a dej nám o sobě vědět. Budeme se těšit.