Welcome party 2013 aneb grilování nováčků na rozpálené plechové střeše

A máme tady dalšího budoucího kolegu, který se chce podělit o své zážitky z první společné akce pod vlajakou KPMG. Víte, co je dýdýčko? A co reprezentují čísla 37; 15 a 2,5?

Ve středu v podvečer se na terase v sídle společnosti uskutečnilo přivítání nás, tj. nových zaměstnanců KPMG. Hned na úvod je nutno říct, že přivítání bylo velmi vřelé, a to doslova. Terasa, pravda, plechová nebyla a navíc byla těsně před párty speciálně nakropena, takže rozpálená asi není úplně přesný termín. Nicméně 37 stupňový žár byl i k večeru více než znatelný.

Ale vezměme to chronologicky. Při prezenci nás uvítaly milé kolegyně, které nás poslaly do jedné ze zasedacích místností. Následně jsme dostali „přednášku“ ohledně srpnového a zářijového školení, přičemž fotoreport z průběhu školení v minulém roce nás, jak jsem vyrozuměl při rozhovorech s ostatními, pozitivně naladil, takže se na něj už většina začala těšit. Dále jsme dostali informace ohledně vzdělávacího systému ve společnosti a budoucí auditoři dostali navíc 15 minut, podle pozdějších ohlasů nikoliv trestných, nýbrž zajímavých, ohledně přípravy na účetní mezinárodní certifikaci ACCA.

Abychom dobře strávili načerpané informace, tak jsme byli pozváni na sklenku šampaňského (kéž by takto končily i přednášky na univerzitě). Slova se ujal řídící partner Jan Žůrek, jenž nám sice vyhrožoval dlouhým projevem v neúplně úspěšně klimatizované místnosti, ale nakonec nás jen krátce, avšak vřele přivítal v novém zaměstnání a představil nám vedení společnosti. Věřím, že se neurazí, když projev shrnu slovy, že KPMG je nejlepší firma, stejně tak jako my jsme nejlepší absolventi. Určitě nám všem polichotila statistika ohledně poměru vybraných a přihlášených adeptů ve výši 2,5%, což jsem si, snad správně, přepočetl na 40 přihlášek na jednoho úspěšného uchazeče. Stojí za to zmínit, že nám rovněž byla nabídnuta k půjčení kniha, jejíž jedna kapitola se nazývá Otročení v Big Four. Popravdě řečeno jsem v kancelářích žádné biče neviděl, tak ledaže by byly uklizeny ve skříníchJ. No, ale řekněme si narovinu, jaká je šance, že se otrokářské praktiky najdou v almarách společnosti, která pravidelně okupuje přední příčky v žebříčcích oblíbenosti a atraktivity zaměstnavatelů …

Po sklence sektu a snězení jahody nás vzali partneři daňového oddělení do kanceláří a open space ve druhém a třetím patře, kde budeme od září sedávat. Dlužno podotknout, že jsme čekali, že v sezóně bude na místě i v podvečer ještě více lidí. Později nám v debatě se stávajícími zaměstnanci došlo, že část kolegů pracuje na zakázce přímo u klienta mimo kancelář, takže žádné ulévání :). Výtahem jsme se poté dostali na terasu, kde probíhal slibovaný raut.

A nyní se dostáváme k tomu grilování. Odhlédneme-li od pečení se na sluníčku, tak hlavní roli v této chvíli převzali kuchaři a catering. Přiznám se, že jsem se neudržel a dopřál jsem si jak kačení stehno, tak vepřovou panenku. Dle mého soudu oba pokrmy vynikající, stejně jako podávané Chardonnay. Snad moje hodnocení nebylo zkresleno několikaletým stravováním se v menze, kdy chuťové buňky dostávaly občas řádně zabrat, a chutnalo i mlsnějším jazýčkům.

Recepce trvala zhruba až do posledního metra, přičemž nechybělo ani společné foto. Na recepci jsme si povídali navzájem nastupující asistenti i stávající zaměstnanci, od kolegů, kteří zde pracují několik let až po partnery. Předmětem hovorů bylo všelicos, od náplně práce přes zahraniční stáže až po plány na prázdniny. Já jsem si nechal třeba vysvětlit, jaké jsou a jak jdou po sobě všechny pozice ve firmě, ale nevím, zda bych je uměl z hlavy vyskládat, přeci jen jich není málo. Taky jsem si obohatil slovník o několik zkratek jako „dýdýčko“ (due diligence) nebo „ár sí“ (risk consulting). Jak jsem měl možnost poznat řádku svých budoucích kolegů, tak se do zaměstnání velmi těším, mám pocit, že týmová práce zde bude nabývat kvalitativně jiných rozměrů, než při tvorbě kolektivních případových studií ve škole (kdo si zažil, ví, o čem píšu :)).

Pevně doufám, že jsem v tomto postu na nic důležitého ze včerejšího večera nezapomněl; pokud ano, nechť mě kolegové, prosím, doplní v komentáři. Závěrem snad jen říci, že považuji za výborné, že naši budoucí kolegové pro nás takové milé přivítání připravili. Dosud jsem znal firemní „roof party“ pouze z amerických právnických seriálů. Musím říct, že pokud si s ohledem na pražskou architekturu odmyslím několik desítek pater, bylo to v realitě podobné. Dobře vypadající, hezky oblečení úspěšní lidé vedou nad sklenkou vína zajímavé hovory v uvolněné atmosféře. Mám za to, že až si tento příspěvek budou číst Brad a Angelina, tak je bude mrzet, že taky nedostali pozvánku :).

Tomáš, nastupující asistent v Tax Services