V každém z nás je kousek Shirley Valentine aneb o našich snech, řízení očekávání a práci v Management Consultingu

Do divadla se chodíme většinou pobavit, odpočinout si, na chvíli „vypustit“ a nechat všední život někde venku. Všímavý divák si však do svého reálného světa z toho divadelního často může něco odnést. Pokud chce.

Naše firma každý podzim jako poděkování zaměstnancům za práci v uplynulém roce vybere a zadá několik divadelních představení. Každý si pak může zvolit, na jakou hru by se s partnerkou, partnerem, případně někým blízkým rád podíval – a že je z čeho vybírat! Loni jsem byl na Saturninovi s živou hudbou Ondřeje Havelky a musím říct, že mě to opravdu uchvátilo. Velmi dobře zpracované a navíc ta hudba! Paráda.

Kdo je Shirley Valentine?

Letos jsem se rozhodl pro představení Shirley Valentine se Simonou Stašovou v hlavní (a jediné) roli. Trochu jsem se bál dvou hodin s pouze jediným hercem na jevišti, ale zklamán jsem nebyl. Hlavní hrdinka – žena ve středním věku prožívající krizi a tak trochu trpící samomluvou – jenom svým vyprávěním a historkami docílila toho, že jsem odešel s pocitem, jakoby se pódiem prohnalo alespoň deset osob. Herecký výkon bych také nakonec pochválil, byť některé části působily trochu přehnaně a příliš „prožívaně“, každopádně jsem se ale výborně pobavil a mnohokrát jsem v postavách hry tak nějak našel kousek sebe, své rodiny nebo známých. Samozřejmě v těch ironicky tragikomických situacích. V jedné takové scéně jsem kromě sebe identifikoval i paralelu s běžným životem a prací v Management Consultingu. A o tuhle myšlenku bych se s vámi rád podělil.

 Shirley Valentine dlouho sní o dovolené u moře, kde si postaví křesílko přímo na pláž na kraj moře, uvolněně se do něj položí a nechá se jemně oplachovat vlnami oceánu. Sluníčko svítí, nic jí nechybí a neřeší žádné problémy. Pohoda. Po delším váhání se nakonec vydá na dva týdny do Řecka, kde se jí podaří výše uvedenou představu realizovat. V kavárně číšníka požádá, aby jí donesl židli až na dosah moře, krásně se uvelebí, uvolní se a … Nic se nestalo.

Žádný převratně slastný pocit, po kterém tak toužila, se nedostavil, nepřipadala si volná a svobodná, od všeho daleko, jak si tuhle situaci vysnila. Naopak vlastně přišlo zklamání, zmatení, nechuť o čemkoli dalším snít. Jsou sny opravdu špatné? Kde se stala chyba?

 Řízení očekávání

V práci občas slýchávám termín, který se sem výborně hodí – „řízení očekávání“. Já si ho teď vypůjčím, byť v trochu jiném významu, než je běžně využíván (základní kameny Management Consultingu rozeberu zase někdy jindy). Sny jsou dobré, kdo je nemá, jakoby nežil. Klíčové ale je, aby byly uskutečnitelné a především založené na realitě, ne vzdušné zámky. Shirley si při plánování dovolené všechno příliš idealizovala a špatně řídila svá očekávání, která měla tak vysoká, že nebylo reálné je naplnit. Kdyby nestrkala hlavu rovnou do oblak, ale vycházela by z rozumných předpokladů, byla by schopná si totožnou situaci náramně užít a ještě dlouho by na posezení na pláži vzpomínala.

Možná podobné chyby objevíte i ve vašem životě v naprosto běžných situacích – nákup nového mobilního telefonu, zhlédnutí akčního filmu v kině, hubnutí do plavek na léto nebo nástup do nové práce. A právě poslední jmenovaná událost souvisí i s Management Consultingem, KPMG a články na blogu zpodpalubi.cz. Vás, čtenáře mých příspěvků, vnímám jako potenciální budoucí kolegy, které bych nerad vystavil podobnému zklamání, jako zažila Shirley na pláži.

Rada na závěr

Nejprve bych rád upozornil na to, že za vším, co píšu na blog, si stojím a jsem o tom upřímně přesvědčen. Přesto je nutné brát v úvahu, že kromě teambuildingových akcí, divadel, cestování, profesního vzdělávání, oslav a různých legrácek s kolegy na pracovišti i mimo něj, vás čeká i spousta náročné práce. Za to nás přeci zaměstnavatel platí …

 Pokud vám tedy můžu něco doporučit - ať už svůj životopis nakonec pošlete k nám, nebo kamkoliv jinam, řiďte svá očekávání. Jedině jako spokojení zaměstnanci budete odvádět výkony odpovídající vaším kvalitám.