To už je leden?

Kolegové mi poradili, abych tento článek začal upřímně. Prý to tak nejlépe vystihne skutečnost, jak tvrdě pracujeme. Učiním tedy velké přiznání. Tento článek vznikal mnoho týdnů, respektive poctivé dva měsíce. Většinu toho času mi zrál v hlavě, opravdu moc jsem se chtěl podělit o dojmy z jednotlivých zakázek, ale nakonec to odfláknu a bude to více obecné a méně podrobné.

Co mi tedy trvalo tak dlouho? Začátek sezóny byl minimálně pro nás stážisty vlažný. Užívali jsme si relativního klidu a naše využití během prvních týdnů v průměru nejspíš nepřekročilo 50 %. Mezi sebou jsme si dokonce říkali, že máme té práce docela málo. Nicméně od listopadu se něco zásadním způsobem změnilo a výsledkem bylo nasednutí do rozjetého rychlíku, ze kterého se podařilo vystoupit až těsně před Vánoci. Takže zážitky a dojmy jsem sbíral podstatně rychleji, než se mi je dařilo zaznamenávat, bylo by to spíš na vydání knížky, než příspěvek na blog.

Najednou se na mě kladly vysoké nároky z hlediska time managementu, protože pokud se člověk chtěl věnovat práci, rodině a blízkým, škole a sám sobě, začalo to být docela krušné. Ani zpětně nemůžu říct, že bych dosáhl spravedlivého rozdělení, ale snažil jsem se jednotlivé oblasti šidit co nejméně. Musím říct, že nepamatuju, že by mi někdy utíkal čas tak obrovským tempem. Určitě toho nelituju, protože se cítím příjemně využitý. Jen tak mimochodem tuto skutečnost poměrně dobře vykresluje fakt, že s naší partou stážistů jsme si dosud nenašli čas na společné setkání. Nepodařilo se najít termín, kdy by mohla alespoň polovina z nás. Muselo se to odložit až na Vánoční večírek. Po kterém navíc někteří z nás jeli druhý den ráno pracovat, takže to bylo, ehm, umírněné setkání.

Teď nabídnu trochu praktičtější pasáž. Chci zmínit, že jsem měl zatím z mého pohledu velké štěstí. Jednak jsem byl vyslaný na zakázky, které nebyly z pohledu asistenta problémové. Také s klienty se jednalo zcela bez obtíží, materiály se získávaly snadno a komunikace byla ukázková. Ani proti žádnému z dosavadních kolegů nemůžu říci ani slovo, naopak všichni byli moc milí a nápomocní. Té pomoci jsem zvlášť na první zakázce potřeboval opravdu hodně. Obdivuju mého in-charge (tak říkáme vedoucímu na zakázce), že to se mnou v klidu zvládnul.

Nechci zacházet do přílišných podrobností, když někomu vysvětluju, co vlastně na zakázkách dělám, tak říkám, že sbírám data od klientů, zpracuju je a předám ke kontrole. Občas je třeba ta data ještě získat, což se dělá různými způsoby. Můžeme je dostat už před zakázkou, nebo si je vyžádat na místě a některá data získáváme komunikací s klientem formou schůzek. Často se zpracování neobejde bez další diskuze s klientem ohledně vysvětlení případných nejasností. A po té kontrole se vám občas něco vrátí k vylepšení, doplnění atp.

Zní to vcelku jasně, ale věřte, že mi to v prvních hodinách na první zakázce nebylo jasné ani trošku. Většinu času jsem byl jako tělo bez duše a téměř strojově plnil pokyny, které jsem ne úplně chápal. Naštěstí tento stav netrval dlouho a na dalších zakázkách jsem dokonce už kolikrát i věděl, co vlastně dělám. Po rozpravách s ostatními nováčky vím, že jsme na tom všichni zhruba stejně. Což mě potěšilo, protože jsem se po první zakázce považoval za beznadějný případ. Ale naučil jsem se opravdu hodně a každý den se učím nové věci.

S koncem sezóny už jsem dokázal pracovat dost samostatně a vesele využíval zkušeností z předchozích zakázek. Na posledních dvou zakázkách jsem svojí produktivitou překvapil i sám sebe. Při ohlédnutí za první zakázkou se musím pousmát, jak jsem se trápil a o kolik jsem se posunul. Ovšem smích mě přejde, když si uvědomím, že druhá polovina sezóny se začíná prakticky od nuly. Práce to bude poněkud odlišná a nabrané zkušenosti půjdou využít jen ve velmi omezené míře. Sice dostaneme ještě školení, ale i tak se dá předpokládat, že si znovu prožijeme pocity z první zakázky.

Na závěr musím říct, že svůj čas nedokážu efektivně využívat na 100 %. Za uplynulé dva měsíce jsem poměrně dost cestoval, celkově to bude pár desítek hodin. A kdybych zvládal v autě číst knížky, používat mobil nebo notebook, aniž by se mi do 5 minut udělalo velmi špatně, bylo by to fajn. Bohužel to není můj případ. Smělé plány namluvit si studijní materiály k poslechu do auta vzaly za své. Nebylo kde vzít čas a energii na jejich přípravu. O to napínavější byly a budou večery před zkouškami. Takže jsem na cestách omezený na odpočinek, povídání s kolegy nebo řízení. Naštěstí v každé z těch činností nacházím zalíbení, proto si tuto formu prokrastinace rád dopřeju.