Sportem ke zdraví

Nebo to znáte jinak? Sportem k trvalé invaliditě? Ano, i o tom to může být, když to chopíte za správný konec - jako pomoc těm, ke kterým příroda nebyla tak štědrá ...

Patřím k lidem, kteří by mnohem raději trávili většinu dne nějakým pobíháním, než vysedáváním u počítače. Na druhou stranu ale mám svou práci rád. Práci IT konzultanta s neustálým pohybem skloubím asi těžko, přesto dělám co můžu, abych nezačal v dohledné době přetékat přes opěrátka mé kancelářské židle …

Running with those that can’t

Někteří z vás možná před časem postřehli jednu z akcí na našem Facebooku, kde náš „top management“ hledal studentský tým jako soupeře do maratonské štafety. Šlo o charitativní akci, kdy šéfové slíbili dát dobročinné organizaci, přes kterou jsme se registrovali (název v nadpisu odstavce), navíc 500 Kč za každou minutu, o kterou budou studenti rychlejší. Zkouškové je letos asi obzvláště výživné, takže studentský tým se postavit nepodařilo. Ale ještě jsme tu my – blogeři – (někteří s ještě teplým diplomem, takže skoro-studenti) a převzali jsme tuto milou úlohu. Z tratě fotky nemám, jako důkaz alespoň fotka trička (pod článkem) :-).

Do závodu jsme dali všechno, štafeta ve složení Nick Beggs (posila z firemních řad), Petr Jung, Michal Fojt a Jiří Hofman dokončila na 18 místě z celkového počtu 455 týmů! Díky tomuto heroickému výkonu jsme našim šéfům nadělili parádních 34 minut, takže organizace Running with those that can’t obdržela po zaokrouhlení krásných 20 000 Kč na nákup speciálních invalidních vozíků.

Všem účastníkům děkuji za parádní závod a už se těším na další - tahle organizace nás docela zaujala, takže na podzim možná někteří z nás zkusí nejen závodit pod její hlavičkou, ale zapojit se i do hlavní aktivity, tj. běžet s těmi, kteří nemohou. Přidáte se?