Španělská verze stravování v KPMG

Jednak mě zaujal článek Šárky o možnostech stravování v kanceláři v Praze a za druhé nám tento měsíc nám otevřeli novou jídelnu pro zaměstnance v přízemí naší budovy. Rád bych se tedy pochlubil naší novou jídelnou a taky podělil o pár myšlenek, které mě při příležitosti jejího otevření napadly.

Jelikož se vám nemohu svěřit s výši platu a to ani v Praze a ani tady, použiji jen ilustrační poměr. Pokud by španělský senior použil celou svoji výplatu na obědy v Madridu, mohl by jít přibližně jen na 60 procent počtu obědů svého juniorního kolegy z Prahy. Možná to z toho není úplně zřejmé, ale chtěl jsem tím říci, že na obědy ven do restaurací tu chodíme maximálně jednou do týdne a tedy přejedení, či obtíže při výběru jídla, jak píše Šárka, nemáme.

Další dny je třeba pokrýt ze svých zásob nebo jezdit domů, vyjídat ledničku rodičům. Do Prahy to mám daleko a tak si vařím do krabiček. Tak jsem jídlo jedl i v Praze, ale bylo to nad počítačem a jistě jsem otravoval kolegy vůní mých jídel. Prostě ne úplně ideální.

V Madridu jsme měli jídelnu. A jakou. Pět stolů po 6 místech pro 2000 lidí a 4 mikrovlnky. Často se stávalo, že človek jedl a nad ním stála fronta na místo u stolu. Nebo se čekala fronta na mikrovlnku. Přesně takové podmínky jeden potřebuje. Mně se ale koncept místa, kde zaměstnanci mohou sníst spolu své jídlo líbí a nerozumím tomu, proč v Praze ještě není.

S koncem května však přišla změna a máme novou jídelnu. Je prostorná, moderní, má tisíce vyleštěných mikrovlnek, bar s obsluhou a jídlem pro ty, co si nic nepřinesli a se zákusky. Stoly jsou jak pro velké skupiny po 10, tak pro jednotlivce, či dvojce. Prostě moderní místo, kde se můžeme najíst jako lidé a kde vás neosvobozují aktivisté bojující za práva slepic v klecích.