Siesta? Neznám

Jak jsem již popsal v některém z předchozích článků, ve forenzním oddělení v Praze se zabýváme širokou škálou služeb. Do Madridu jsem jel hlavně proto, abych se naučil něco více o business line Dispute Advisory Services. Zatímco v Praze se těmto zakázkám většinou věnoval jeden manager s asistentem, zde v Madridu se této oblasti věnuje zhruba polovina z 90 členého týmu. Co tedy dělám?

Pracovní morálka Španělů

Jako první musím uvést na pravou míru pochyby o pracovní morálce Španělů. Když je projekt, dře se stejně, jako v Praze. Po zahřívacím únoru jsem byl vržen do projektu a 12 hodinové směny se začaly hromadit, jak houby po dešti. (Výhoda Prahy proti Madridu – přesčasy se dají vybrat v podobě volna, či proplatit. Tady se do kolonky pro 9 hodin vejde i 15. :)) A když jsem tu byl přes půlnoc, cítil jsem se konečně jako doma. (Výhoda Madridu oproti Praze – poslední metro vyjíždí z konečné stanice v 1:30, takže se dá pracovat déle, aníž by bylo nutné brát si taxíka. :)) Je ale pravda, že první 4 dny v týdnu jsou tu intenzivní, možná více než v ČR, ale pátek se chodí dříve, teoreticky v 15:00.

K té práci

Co klientům poskytujeme v rámci DAS se můžete podrobně dočíst na našich stránkách. Stručně lze říci, že pomáháme klientům při jejich záležitostech, které by mohly vyústit v soudní řízení. Pokud v něj vyústí, pak pomáháme v jeho průběhu.

Při posledním projektu byla klientem banka, na jejích management byla na základě 2 znaleckých posudků podána žaloba od minoritního akcionáře. Tyto posudky tvrdily, že management spravoval banku špatně a tím připravil vlastníky o peníze. Naším úkolem bylo vypracovat proti posudek.

Jelikož jsme v týmu byli dva a já byl ten mladší, tak mým prvotním úkolem byla administrativa projektu, následovaná podporou při hledání argumentů (hlavně zdrojů) a příprava srozumitelných shrnujících schémat pro soudce. Jelikož ještě španělsky neumím tak, jak bych měl, tak mi zvláště studování účetních vyhlášek trvá docela dlouho. Nakreslit tak jeden obrázek, který by shrnul postup při tvorbě opravných položek, mi pak trvalo většinu dne.

Ke konci projektu jsem připravoval materiály pro Partnera, který měl vystoupit u soudu jako soudní znalec. Líbilo se mi přemlouvat místní kolegy z tiskárny, že opravdu jde vytisknout posudek ve formátu A5 a svázat do kapesní verze (aby to Partner mohl studovat na cestách) a různě řešit věci, „které nejdou“. Zapomněl jsem zmínit, že jsem spolupracoval se senior managerem, který se zrovna vrátil z roční stáže v Hong Kongu, kde asi také nebyl zvyklý na odpověď, že něco nejde.