Reálný příběh čerstvého asistenta v daňovém oddělení - část první

Honza, náš nový kolega v daňovém oddělení, detailně popsal své první dojmy z probíhající daňové sezony. Přečtěte si, jak to vše v lednu začalo... Jelikož je jeho zážitek opravdu výrazný, rozhodl jsem se ho publikovat ve dvou částech, abyste u jeho čtení neusnuli :)

Ano, už to začalo. To, o čem nám čtyři měsíce vyprávěli, na co nás čtyři měsíce připravovali, čím nás čtyři měsíce trochu děsili. Jen co se zvednul mlžný opar silvestrovské noci, nastal novoroční návrat do práce a vstoupili jsme poprvé jako prvoroční asistenti do tzv. SEZONY. První zkrácený lednový týden se toho ještě moc nedělo, ale považoval jsem to jen jako tzv. ticho před bouří.

Na druhý lednový týden, přesněji řečeno na středu, jsem měl s kolegou Martinem naplánovanou jednu zakázku, jednodenní ATR (Audit Tax Review – něco jako odhad daně pro potřeby kolegů z auditu) kousek za Prahou. Říkal jsem si, že to zatím není tak hrozné. Ještě do konce týdne ale Martin přišel, že bude potřebovat pomoct ještě s jedním ATR hned v pondělí, takže hned na začátku druhého týdne mi „přistál na stole“ první majetek. Nic hrozného, bylo to ale jen rozehřátí. Ve středu jsme vyrazili ke klientovi kousek za Prahu, a i když jsem pár majetků už dělal, tohle zatím ještě nic nepřekonalo. Sestava majetku o více než 12 tisících položkách má něco do sebe, ani počítač si s ní nijak zvlášť lehce neporadil, na každou operaci potřeboval třeba půl minuty na zpracování (u jedné to trvalo i 10 minut ). S tím jsem rozhodně nějakou dobu bojoval, u klienta jsem všechno nestihl, bylo potřeba dotáhnout celou práci druhý den v kanceláři.  Bylo tam pár záludností, na kterých jsem se zase něco nového naučil. O tom také ten první rok přesně je, naučit se co nejvíc nového. Tím jsem měl za sebou druhý lednový týden a v něm hned dvě ATR. V pátek nás čekalo poslední školení, během něhož jsem se stačil ještě přihlásit na další ATR ke konci ledna. Čekaly mě tak už čtyři ATR během dvou týdnů.

Třetí lednový týden pro mě znamenal ihned ze startu vyrazit pěšky se čtyřmi dalšími kolegy na odhad daně do nedaleké společnosti. Strávili jsme tam opět celý den, již se stmívalo, když jsme se vraceli zpátky do kanceláře a opět nás čekaly dodělávky na druhý den. A tyto dodělávky se neobešly bez komplikací. To víte, výpočet odpisu u softwaru, který byl rozdělen na dvou inventárních kartách a v roce 2012 se spojoval do jedné, který byl zároveň technicky zhodnocen a navíc byla snížena jeho hodnota z důvodu nepřesné kalkulace celkových nákladů (ano i takových případů se můžete dočkat), nebyl žádný med. Zakončeme to jen úlevou, že nebyl navíc i částečně vyřazen, to už by se tam stalo snad opravdu všechno .

Dodělávky druhý den se ale nemohly protáhnout na dlouho, protože ještě týž večer jsem odjížděl do Českých Budějovic za další zakázkou. Asi dvě hodiny dlouhá cesta s kolegyní Lucií dobře ubíhala a chviličku po příjezdu už jsme byli ubytováni v opravdu pěkném hotelu na kraji Budějovic. Chvilku před námi dorazila i naše in-charge Petra. Z večerního lovení kešek nakonec sešlo, takže jsem byl rád za opravdu pohodlnou hotelovou postel.

Po brzké ranní snídani se již vyráželo ke klientovi. Chvilku trvalo, než se ke mně dostala nová sestava majetku (s první verzí jsem se potýkal již v prosinci), takže jsem si zkusil i návaznost rezerv a opravných položek. Poté už došlo i na majetkovou sestavu. Chvilku trvalo, než jsme s paní účetní přes majetek dali dohromady veškeré potřebné podklady, což se ale nakonec zdárně podařilo. Kontrola majetku pak již šla dobře, bylo potřeba jen pár otázek na účetní a pár oprav, ale nakonec jsme s téměř hotovým majetkem vyráželi s kolegyní opět na cestu do Prahy. Druhý den nás čekaly opět dodělávky.

Jak to tak bývá, dodělávky nešly tak hladce, jak by si člověk představoval, a našlo se několik potíží, takže z lehké práce na dopoledne se stala honička do déle jak třetí hodiny odpoledne, kdy jsme potřebovali dát celý odhad daně na kontrolu manažerovi. Všechno se zkomplikovalo ještě víc ve chvíli, kdy v největším shonu dodělávek se ozvala kolegyně Meggie kvůli dodělávkám ještě z pondělí. Občas se holt musí bojovat na dvou i více frontách, je to náročné, ale člověk se nenudí, naučí se pracovat pod stresem a má ze sebe nakonec dobrý pocit. I tentokrát se všechno úspěšně zvládlo. V pátek už byl relativní klid, i když jsem se musel potýkat s dvěma novými sestavami majetku na pondělní odhad daně ve Vsetíně. A už tady začínala pro mě nejtěžší zakázka zatím. Ani u jedné sestavy neseděly vstupní ceny. Po dohodě s in-charge zakázky Simčou jsme usoudili, že bude nejlepší nechat si zaslat nové sestavy a domluvili jsme se na hodině nedělního odjezdu.