Reálný příběh čerstvého asistenta v daňovém oddělení - část druhá

... závěrečný díl zážitků nového asistenta v našem oddělení

Přestože jsem se na neděli docela těšil (přeci jen přesčasy za cestu v neděli jsou příjemné :)), zkráceného víkendu mi bylo trochu líto. Ještě, že mě napadlo se předtím stavit v nově pronajatém bytě a nechat si tam aspoň karimatku a spacák. Cesta ze Vsetína je na 4 hodiny a kdo ví, kdy se ze zakázky pojede. Každopádně v neděli kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme se sešli v kanceláři a pomalu vyrazili na cestu. Cestou jsme se ještě stavili pro kolegyni Evu z brněnské kanceláře a již stoprocentně nabrali směr Vsetín. Po čtyřech hodinách cesty jsme se ubytovali v útulném hotýlku, skočili do nedaleké hospody na jedno pivko a vrátili se na hotel spát.

Ráno jsme vyjeli na kraj Vsetína ke klientovi a celý páteční problém se opakoval. Nebylo možné se za žádnou cenu napasovat vstupními cenami z majetkových sestav na účetnictví. Paní účetní stále něco upravovala, hledala tu nesrovnalost, ale sejít jsme se prostě nemohli. Kontroloval jsem majetek zatím v omezené míře, jak to šlo. Dlouho jsem daný problém řešil s účetní a k ničemu jsme stejně nedospěli. Až se do toho na pokyn Simči vložila i Evča a snažila se najít tolik kýženou shodu, ale ani tehdy se nedařilo. Paní účetní už pomalu rezignovala s tím, že to dohromady prostě nedá. V tu chvíli se do toho vložila i Simča, promluvila s účetní, přesvědčila jí, že bez její pomoci to prostě nepůjde a sama se pustila do sestavy majetku filtrováním a vším, co relevantního jí excel nabízel. Evča se tomu mezitím snažila přijít na kloub společně s paní účetní. Takhle to nějakou chvíli trvalo, když se najednou vrátila Evča se zprávou, že paní účetní na to přišla. Po chvíli se objevila i paní účetní a vítězoslavně prohlásila, že zjistila, kde je problém, vše je již v pořádku a pošle nám novou sestavu. V tu chvíli už bylo okolo 19. hodiny, venku maximální tma a před námi čtyři hodiny cesty zpátky do Prahy. Cesta zpátky po celodenní práci nebyla žádný med. V Brně jsme s přáním hezkého večera vyhodili Evču a pokračovali do Prahy. Čím víc jsme se blížili Praze, tím jasnější bylo, jak prozíravý jsem byl, když  jsem si dovezl tu karimatku a spacák do bytu. Cesta do Příbrami byla v tuto dobu už poněkud nereálná. Simča byla tak hodná, že mě hodila na Chodov, abych to měl do bytu blíž a kufry dovezla do kanceláře sama. Neulehal jsem s dobrým pocitem, protože jsem měl pocit, že jsem vlastně za celý den nic neudělal. Nespalo se mi o nic líp vzhledem k tomu, že mě téměř celá práce čekala druhý den.

Usnul jsem možná po půlnoci a ráno jsem už po 7. hodině byl zase v práci, abych měl dost času. Byl jsem na to bohužel sám, protože Simča musela být celý den služebně zase někde pryč. Navíc já na to měl jen ten jeden den, protože Simča to potřebovala mít ve středu už na kontrolu a já v té době musel být už zase na jiné zakázce. Během dopoledne jsem zvládnul menší a jednodušší sestavu a posílal jí Evče. Pak jsem se pustil do těžší a větší sestavy. Řekl jsem si, že to skládání vstupních cen nechám až na konec a kontroloval postupně odpisy. Zatím to vypadalo fajn až do chvíle, kdy jsem se dostal k těm cenám. Všechno na první pohled vypadalo v pořádku, na ten druhý ale bylo cosi prohnilého ve státě dánském. Padlo na mě poněkud zoufalství i zlost, když jsem zjistil, že sestava sedí jen díky tomu, že součty u několika skupin majetků jsou napsány do tabulky natvrdo a nejde o součet jednotlivých položek. Při součtu jednotlivých položek to samozřejmě zase nevycházelo. Chvíli jsem přemýšlel, co s tím, nakonec se rozhodl, že to prostě bude rozdílem těch vstupních cen. Byla to malá, nepodstatná částka. V tu chvíli se vrátila do kanceláře Simča a její první kroky vedly ke mně. Začal jsem jí vysvětlovat, že to stejně nesedí a proč. Byl jsem z toho dost špatný, že to, s čím jsem bojoval už pomalu dva dny, je pořád neřešitelné. Simča poznala, že jsem z toho tak trochu na dně, tak mi řekla, ať se nehroutím a pokračuji s tím rozdílem, jak jsem měl v plánu. Nehroutil jsem se, ale měl jsem toho v tu chvíli plné zuby. To mohlo být třeba kolem 18. hodiny a mě zbývalo ještě spoustu dodělávek. Se všemi úpravami, tisknutím, řazením, zvýrazňováním jsem v práci zůstal až skoro do deseti hodin večer. Byla to úžasná úleva, když jsem svazek majetku pokládal Simče na stůl a šel domů. Na cestu do Příbrami už jsem neměl ani pomyšlení, koupil jsem bagetu v automatu a vyrazil do bytu. Aspoň že mi ten den přišla do bytu z obchodu s nábytkem nová matrace, takže jsem ji vyměnil za úzkou a tvrdou karimatku.

Další den ve středu jsem byl opět kolem půl osmé v práci, opravil jsem něco v majetku pro Simču a vyrazil na zakázku do severních Čech s kolegyní Pavlou. Naštěstí se jednalo opravdu asi o nejlehčí majetek, jaký jsem zatím dělal, takže to byla celkem pohodová zakázka. Vrátili jsme se celkem brzo a já se po třech dnech zase dostal domů do Příbrami a pořádně se vyspal.

Takhle nějak vypadal začátek mojí první sezony. Hned další týden jsem se namotal do ATR asi 80 spojených společností, které mi zajišťují práci dodneška. Co na tom, že se mi o tom majetku občas i zdá :), za tu práci a nabyté zkušenosti jsem nesmírně rád.