První den školení
Den to byl velkolepý. Mnoho z nás nemohlo dospat. Někteří z důvodu dlouhé dojezdové vzdálenosti (rekordmanka vstávala v jednu ráno), jiní z nervozity. Pro část nováčků právě nekompromisně začal pracovní život na plný úvazek. My méně odvážní zkoušíme prve raději stáž, abychom neutrpěli příliš velký šok. Zlí jazykové říkají, že rozdíl nebude příliš znát. To teprve prověříme, jak se u auditorů sluší a patří.
Ať byly naše prázdninové cesty jakékoli, všechny nás v pondělní ráno spojila recepce KPMG. Hlouček lidí napovídal, že tu jsem správně. Netrvalo dlouho a objevily se známé tváře, které mi po dvou měsících od poslední návštěvy KPMG u příležitosti Welcome Party už skoro zmizely z paměti. Rychlé startování paměti musím trénovat, v následujících týdnech školení by se mohla hodit. Tak se na to podívám ještě jednou, Peter, Michal, Kamila, zase Michal…
Před milými dámami z recepce se začíná stáčet fronta. Vydávají nám přístupové karty a chtějí za to jen podpis. Nevím o nikom, kdo by tu nabídku odmítl. Ve skupině nových kolegů se suneme s davem do zahajovací místnosti. Nenechte se mýlit, školu už mnoho nováčků navštíví leda za účelem promoce, ale starých zvyků se jen tak nezbaví. Židle se neomylně plní odzadu. Nejodvážnější z nás volí druhou řadu, ale to už je spíše beznadějí z pohledu do obsazených řad zadních. Neřekl bych, že nám ta místnost byla vyloženě malá, ale židlí pro 80 lidí se tam vešlo tak akorát. KPMG tím de facto utvrdila svůj společensky zodpovědný přístup a jasně demonstrovala, že neplýtvá dokonce ani místem. Tuto skutečnost nelze hodnotit jinak než pozitivně.
Nakonec každý našel místo k sezení a mohlo se začít. Nám všem známá náborářka Hanka Borovičková se ujala nelehkého úkolu. Připomenout nám, proč jsme se zde vlastně sešli, a co nás čeká a nemine. Za sebe musím říci, že určité uvedení v děj mi přišlo vhod, protože jsem skutečně nevěděl, co od nadcházejícího školení očekávat. Moje duše se po Hanky úvodu zklidnila a s nadšením jsem mohl přijmout řeč významného pána, Františka Dostálka. Moje první dojmy byly, že si nás v té firmě asi opravdu váží, když nám hned v den nástupu poslali takovou superstar. Tato přednáška mě utvrdila v tom, že sedím ve správný čas na správném místě a nikde jinde bych v tu chvíli nebyl radši. František nás bavil asi hodinu. Nebyla to žádná veselohra, aby nedošlo k nedorozumění, ale já si to užíval, a proto volím takové sloveso.
Bohužel časový harmonogram je neúprosný a musíme se posunout dále. Během přestávky na kávu se cítím většinou dost zmatený, protože kávu nepiju. Můžete namítat, že si můžu dát čaj či zákusek, ale ono se to jmenuje Coffee break, což vnímám jako nesplnitelný závazek. Někteří kolegové se rozhodli vyzkoušet během pauzy nově nabytou přístupovou kartu. Ovšem zůstalo jen u pokusu, protože záhy zjistili, že není nastavená tak, abychom se někam dostali. Inu chybička se vloudila, problém byl naštěstí tímto identifikován a poté i rychle vyřešen.
V dalším bloku se slova ujaly slečny z HR. Mimochodem tyhle milé holky dělají výbornou reklamu celé firmě. Nejenže zvládají náročnou komunikaci se spoustou lidí, ale ony se u toho celou dobu a za všech okolností usmívají a jsou opravdu moc příjemné! Srovnejte si to třeba se studijním oddělením ve škole… Nezávidím jim tu práci s námi. Snažily se komunikovat s osmdesátihlavým davem stále ještě vyjukaných zelenáčů, málokdo se odvážil ke slovní odpovědi na jejich zvídavé otázky. Alespoň dotazník formou zvedání rukou fungoval spolehlivě. Ve výsledku to byla, myslím, celkem dobrá výměna. Dozvěděly se od nás pár informací, na oplátku nám daly zase jiné, např. o úspěšnosti přijímacího řízení. Necítím se kompetentní hlásat kompletní statistiky, ale kdybych to měl shrnout, pak dělá svoji práci HR oddělení na výbornou. Nepochybně si to myslí všichni v sále. Jak to můžeme vědět s takovou jistotou? No vybrali přece nás :-)
Po skončení části náborářek jsme se rozutekli na oběd do okolních restaurací a vstřebávali v menších skupinkách dojmy z prvního dne. Shodli jsme se v tom, že už se nám ta firma snaží zalíbit nějak moc a nemůže to už trvat dlouho. Znáte to, když ptáčka lapají, hezky mu zpívají. Tyhle naše konspirační teorie narušoval již dříve, nyní i později kontakt s letitými zaměstnanci, kteří byli buď nejlepší herci na světě, nebo se jim v té práci vážně líbí. Tuto oblast budu dále bedlivě sledovat, někde ten háček být musí!
Aha, už to začíná. Přišlo za námi pověstné bu bu bu! Odpolední program zahájil firemní ajťák. Ovšem tenhle byl dost zvláštní. Typově vůbec neodpovídal profilům z dokumentárního seriálu Ajťáci. Dostali jsme opravdu cenné školení ohledně bezpečnosti zacházení s daty i firemním hardwarem.
Závěrem našeho prvního dne bylo základní školení o marketingu. Předchozí výklad IT bezpečnosti nás měl naučit mj. jak chránit firemní data. No a logicky následovalo školení, jak s těmito a dalším duševním vlastnictvím firmy nakládat. Odpověď je celkem jednoduchá, nijak. Ale dozvěděli jsme se něco o činnosti oddělení marketingu. Možná se o nás bude psát v dalším čísle firemního časopisu!
Jakkoli byl první den zajímavý, nad těmi následujícími zůstává viset otazník. Všichni víme, že dnes to ještě pořádně nezačalo a nejspíš už zítra přijde ta opravdová práce, za kterou jsme přišli, či alespoň první krůčky k ní. Nemůžu mluvit za ostatní, ale já se nemůžu dočkat a věřím, že tohle natěšení se mnou sdílí asi tak osm desítek perspektivních jedinců, kteří vědí, proč do KPMG přišli a nedojdou klidu, dokud to nedostanou.