Proškoleno.

Uběhlo pár týdnů a školení je za námi, nebo ne? Na úvod bych rád poznamenal, že na rozdíl od jiných kolegů nepatřím do skupiny nastupujících na plný úvazek. Naše skupina si říká stážisté, nebo také part time, čili částečný úvazek. To abychom měli aspoň šanci dostudovat, než se do té kariéry pustíme naplno. Proč to zdůrazňuji? Stážisti nepodstupují školení ACCA. Z úvodního školení tedy „postrádáme“ dva týdny, kdy jsme měli volno a naopak naši kolegové zažívali možná nejhorší momenty celého školení.

Ale abych nepředbíhal. Po prvním dni, o kterém si můžete přečíst v mém předchozím článku, následovalo po zbytek týdne a pak celý následující poměrně vydatné vzdělávání v oblasti auditu. Zjednodušeně řečeno: Co to je a jak se to dělá. Aby to náhodou nepřipomínalo nezáživné přednášky, celé to bylo poměrně interaktivní, rozdělili jsme se do týmů a soutěžili. Několik soutěží probíhalo během dne prostě jen na odreagování (a získávání bodíků). Přiložený obrázek představuje logo našeho týmu, jehož tvorba byla jedním ze soutěžních úkolů.

Je vcelku motivující, když se celý den školíte, druhý den přijdete a děláte ve skupině testík, kolik jste včera vlastně pochytili. Úspěšnost napříč skupinami byla vesměs vysoká, atakující 100 %, až jsem se divil. Ve škole nemívám dojem, že by všem utkvělo tolik vědomostí. Aby si náhodou někdo nemyslel, jak snadno se dělají takové aktivity v malé skupině lidí… Bylo nás zhruba čtyřicet, takže výrazně více, než bývá na cvičení ve škole a přibližně stejně jako na menších přednáškách.

               Ono vůbec srovnání se školou mi zde přijde docela na místě. Troufám si tvrdit, že se nám dostalo tolik informací, že si to nezadá se středně těžkým předmětem. Takový školní předmět má typicky podstatně menší časovou dotaci. Za první dva týdny jsme měli, odečtu-li přestávky a budu se držet při zemi, zhruba 50 hodin čistého času školení. Pro srovnání předmět na VŠE zahrnující dvojpřednášku a cvičení vydá necelých 60 hodin ale za 13 týdnů trvání semestru. Kam tím mířím? Po tomto intenzivním kurzu jsem se docela těšil do školy, odpočinout si. Protože mít výuku pouze v jeden a půl hodinových blocích mi najednou přijde strašně málo a co do objemu látky se mi zdá, že se za jednu vyučovací hodinu vlastně ani nic neudělá. Přesto nemám ve škole dojem, že bych ty vědomosti vstřebával o tolik lépe. Hodně záleží na stylu výuky a my jsme si na školitele vážně nemohli stěžovat. Nalejvali to do nás dobře a společnost nás vybavila šikovnými materiály. Atmosféře pomáhalo i oblíbené a vždy dostupné občerstvení.

               Nejvíce času jsme strávili s lektorkou Alicí. Už během jejího školení s ní se nám zdálo, že je poměrně sdílná. Jinak řečeno říkala nám hodně informací nad rámec toho, co nám měla „podle osnov“ předávat. Nicméně to není v žádném případě výtka, byli jsme zvědaví a hladoví po znalostech všeho možného souvisejícího s auditem. Alice nás zásobila informacemi tak moc, že na dalších školeních, která už ona nevedla, jsme našim lektorům často říkali, že tohle a to a taky tamto už víme. Neskrývali údiv, Alice jim tak trošku vypálila rybník. My se bavili a užívali si pocit, že už toho tolik známe a jsme vlastně napřed.

               První týden se odehrával ve školícím centru KPMG v sídle společnosti. Druhý jsme vyjeli do odlehlého luxusního hotelu, o kterém si můžete přečíst ve starších článcích Kuby Jaroše nebo Jirky Hofmana. Nerad bych zacházel do přílišných podrobností, protože většina z vás asi někdy byla na letním táboře. Tak si představte takovou atmosféru ovšem bez vedoucích, v moderním zařízení, kde je o vás dobře postaráno, a ještě se máte něco učit, dokonce školení končilo testem! Připravovat se v těchto podmínkách na písemku, vážně?! Označil bych to za těžkou zkoušku charakteru. Rád dodávám, že jsme snad všichni prošli. K onomu hotelu bych ještě dodal, že nás ve firmě opakovaně upozorňovali, že tam výborně vaří. Neviděl bych to tak nekriticky, mj. protože jsem měl třikrát za sebou jinak se jmenující, přesto stejně vypadající a podobně chutnající jídlo, něco na styl čínských restaurací. Ano, byla to rýže. Na snímku je lákavě vypadající svíčková, kterou jsem tedy neměl, ale líbila se mi tolik, že jsem si ji vyfotil z vedlejšího talíře.

Notoričtí stěžovatelé tvrdili, že nechutnala až tak dobře jak se tvářila. Na druhou stranu jsem za týdenní pobyt přibral tři kila a nebylo by asi fér to svádět jen na pivo, sedavou povahu školení a počasí nepřející venkovním aktivitám. Jestli se v tamní restauraci něco výjimečně dařilo, byly to dezerty. Byla sice vždy volba dezert či nějaký salát, ale nebyl jsem dost silný, abych si místo palačinek objednával okurkový salát. Takže jsem každý den po obědě i večeři ládoval dezertík. Absolutní katastrofa vznikla, když moji milí kolegové zjistili, že nám v restauraci nabízí i horkou čokoládu se šlehačkou. Samozřejmě jsme si ji ke každému zákusku dopřávali.

Díky naší moravské kolegyňce Kláře, která se těmto ušlechtilým zvířatům věnuje, se několik z nás dozvědělo o koních i něco víc, než jen že stojí vedle hotelu ve stáji. Možná se někteří z vás budou po právu smát neznalostem městského dítěte, ale bez toho aniž by šla Klára příkladem, by mě vážně nenapadlo počkat u vrátek, až kůň vystrčí hlavu, abych ho začal drbat za ušima jako psa. Poté už jsem si to sám dovolil, ale respekt tam byl. Nechal se sice mazlit jako pes, ale přece jen vážil pěkných pár metráků a hlavičku od něj bych určitě neustál.

Třetí týden jsme už byli vybaveni služebními notebooky, o kterých psal začátkem září Honza Vostatek. Školení tedy bylo zaměřeno dost prakticky. Informací však bylo mnoho a času málo. Samostudiu se v tomto případě nevyhneme. Ze všeobecně známých aplikací se naším nejlepším přítelem stane Excel. Jak bylo zmíněno výše, o ACCA nejsem nyní schopný poskytnout téměř žádné informace, možná příští rok touto dobou. Snad jen dodám, že drtivá většina uspěla a zbytku to uniklo jen těsně, což určitě při opravném termínu napraví.

Když se vrátím k otázce z úvodu, viděl bych to spíše na začátek. Naše školení ve firmě spíše teprve startuje. Učit se a vzdělávat v různých podobách budeme neustále. Nicméně to není žádný chyták, většina z nás o tom věděla už z pozice uchazeče. Snad jsme v uplynulých týdnech posbírali nějaké základy, ale ta pravá škola nás teprve čeká, to budou naše první zakázky. Až nějaké zážitky posbírám sám nebo od kolegů, určitě se je na blogu dočtete.