Příběh přátelství, strategie a rapové hudby

“...no a když jdeme na ten zápas, tak vždycky říkáme: Ti dostanou! A pak když to prohrajem, tak zase: To jsme dostali!” poučil nás Honza o zákonech motivace ragbyových týmů na cestě do pražské pobočky KPMG jednoho únorového rána. Tou dobou jsme samozřejmě ještě nevěděli, jak náš zápas skončí, ale těšili jsme se, jak bude probíhat. International Case Competition pro nás byla první možnost se kvalifikovat na pole mladých konzultantů a my jsme byli plni elánu se o své místo utkat - a zvítězit ve jménu naší školy, tvrdé práce, hodin příprav a, ano, nutno také zmínit, že nikdo z nás ještě nebyl v Brazílii, kde je teď léto, takže výlet by neuškodil.

Naše strategie byla jasná - Honza otevírá, Kuba přináší špatné zprávy, Johanka analyzuje a Dianka servíruje řešení. To vše v kabátě, který nenudí, protože kdo by se chtěl dobrovolně nudit dvakrát za den? Tohle byl náš cíl, na tohle jsme trénovali 3x týdně po dvou případovkách. Minuta pravdy nastala a v naší konferenční místnosti přistála z rukou Tereziných první studie.

Následující tři hodiny uběhly překvapivě rychle. Vzpomínky jsou trochu rozštěpené, pravděpodobně to bylo kombinací kávy a zatížení mozkových buněk. Vím, ale jedno - bavili jsme se. Řešit společně strategické slasti a strasti korejského elektrotechnického giganta nám přinášelo radost a potěšení, protože nám to šlo a zajímalo nás, na co všechno dokážeme přijít a jak to dokážeme prodat. Ve výsledku to byl spíš boj s časem a našimi vlastními schopnostmi, než boj s ostatními týmy. Jen my, čtyři zdi, hora flipchartů a čtrnáct stran studie.

“Jste ready?” nakoukla Tereza ze dveří. A byli jsme. Připraveni na svých (nanejvýš) 20 minut slávy jsme se rozestavěli před porotu a začali. Stačilo nám 12. Honza otevřel, Kuba přinesl špatné zprávy, Johanka zanalyzovala a Dianka naservírovala řešení. Otázky padly a byly zodpovězeny. Vyšli jsme ven. Ti dostali.

Postup do úzkého výběru jsme oslavili jídlem, tancem a rapovou hudbou. Tedy do té doby než jsme zjistili, že ve vedlejší místnosti se vede meeting managementu KPMG (chtěli bychom se tímto hluboce omluvit za případné rušení obchodních jednání v budově). Pak jsme již tlumeně očekávali druhou případovku.

Padla kosa na kámen. Čísla nebyla naší silnou stránkou a druhá studie jich byla plná. Bili jsme se hrdinně, ale zároveň jsme věděli, že na takový typ případovky nejsme perfektně připravení. Řešení jsme znali, ale obhájit ho již je jiná věc. Šli jsme prezentovat, Honza otevřel, Kuba přinesl špatné zprávy, Johanka zanalyzovala a Dianka naservírovala řešení. Otázky padly, opona padla, věděli jsme, že to bude těsné.

Porotci se nejprve shodli na tom, že je to remíza, ale když přišel finální verdikt, byli jsme stejně překvapení, jako potěšení. Zvítězili jsme, ale znamená to pro nás závazek. Znamená to, že se máme ještě hodně co učit a kam se s týmem posunout. Naučit se rychle pracovat s čísly, umět je využít a postavit na nich argument a ukázat v Sao Paulu, že se umíme pracovat i na základě vlastních chyb. Nakonec to budeme zas jen my, čtyři zdi, hora flipchartů a jedna studie.

Ti dostanou.