Přechod Jestřebích hor aneb túra po Adršpachu

I v červnu, uprostřed vrcholící daňové sezony, je třeba na chvilku vypnout hlavu a zajet si ji, a nejen ji, vyčistit mimo Prahu :) Cílem letošního čištění byly Jestřebí hory a přilehlé Teplicko-adršpašské skály.

Původní seznam účastníků zájezdu byl rozsáhlejší, jenže nekompromisní čas odjezdu vlaku v pátek v 16:09 udělal své a někteří hold byli nuceni výlet oželet a makat v kanceláři. Nakonec nás tedy z Prahy odjelo jen 9, ale na kvalitě se to vůbec neprojevilo, naopak, jak někteří říkali: „Někdy míň je víc!“ :)

Rychlík Krakonoš nás zavezl do Malých Svatoňovic, odtud jsme po svých šlapali přes Jestřebí hory až do naší noclehárny – na chatu Čepelka. Ihned po příchodu jsme zasedli ke stolu, který se prohýbal pod tíhou jídla a pití, s pokročilou noční hodinou se pak někteří z nás také prohýbali, a to pod tíhou válečných přileb a kulometů, které jsme postupně panu domácímu sundávali ze zdí a oblékali na sebe :) Večírek neměl chybu, o to hůř se ráno vstávalo s představou dvacetikilometrového přechodu Jestřebích hor a následné túry po Adršpachu…

…ale vstalo se a vyšlo dle plánu stanoveného večer. Cestou řeč nestála, naopak docela často se přihodila taková ta otřepaná pravda: „Koho nepotkáš tam, kde bys čekal, toho potkáš v Adršpachu“ :) Aspoň byl cestou důvod se podívat lahvím na dno :) Po příchodu do skal byla cesta náročnější, terén lehce klouzal, ale my si to vše užili bez jediného úrazu, kochali jsme se krásami přírody, zběsile fotili a túru stihli dle časového harmonogramu. Jen lodičky jsme nedali, fronta polských turistů před námi byla fakt dlouhá, tam než bychom se dostali, tak by padly hvězdy… :)

V cíli – u vlakové stanice Adršpach – jsme dali zaslouženou odměnu v podobě dobrého pozdního oběda, k tomu pivko a hurá vlakem zpět do Prahy. Krásný výlet, hlava vyčištěná a vůbec nám v tu dobu nevadilo, že budeme někteří muset v neděli aspoň na chvíli do práce…

Už je na čase plánovat další z řady přechodů, tentokrát přechod Šumavy (někdy v září / říjnu).