Otázky a odpovědi I. - Práce v IT Advisory

K mému minulému článku dorazil komentář s několika dotazy od Pavla (děkuji za ně). Protože mám tendenci se více rozepisovat, pojal jsem odpovědi jako další článek. Navíc by bylo škoda, aby odpovědi zapadly v komentářích – mohly by zajímat více lidí.

Jak moc v IT cestuješ? Kam nejčastěji jezdíš/létáš?

To záleží na projektech, na kterých člověk aktuálně pracuje, těžko se to tedy zobecňuje. Já jsem v posledním půlroce cestoval o něco více, než je běžné, díky účasti na mezinárodním projektu. Spolu s kolegy z Holandska jsme pomáhali mezinárodnímu klientovi, takže jsem se několikrát podíval do Amsterdamu a několikrát do pár dalších zemí v rámci střední a východní Evropy. Některé týmy cestují o něco více (hlavně Slovensko a ještě dále na východ) a občas se objeví i nějaká exotická nabídka (typu Nigerie, Jihoafrická republika, …).

Zahraniční cesty však nebývají na denním pořádku, většinu projektů dodáváme českým klientům, případně českým pobočkám mezinárodních firem. Díky výraznému „pragocentrizmu“ naší republiky má významná část firem sídlo v Praze, proto i my trávíme nejvíce času v hlavním městě. Kdo není na náročnějším projektu pro klienta mimo Prahu, jede „na výlet“ cca jednou až dvakrát do měsíce.

Kolik hodin týdně trávíš v kanceláři/na cestách?

Někdy je to intenzivnější, ale běžně trávím mimo kancelář ani ne čtvrtinu pracovní doby. Opět záleží na projektech – některé kolegy tu v poslední době téměř nevídáme, protože většinu času jsou z komunikačních důvodů přímo na místě u klienta, ale v průměru jsme asi alespoň tři dny v týdnu v kanceláři.

Jak zvládáš osobní život s jistě náročným pracovním?

Dobrá otázka, někdy to opravdu není jednoduché. Nejdřív ale pár vět obecně. Konzultantská práce určitě není typ zaměstnání „od devíti do pěti“, tj. o půl páté začínám sledovat hodinky, ve třičtvrtě začínám balit a s úderem páté vybíhám ze dveří. Každý tu dostává za část dodávky pro klienta zodpovědnost, před kterou neuteče a musí dodat v dostatečné kvalitě. Z velké míry to tedy záleží na manažerovi projektu, jak je schopen odhadnout časovou náročnost a plánovat, a pak samozřejmě na konkrétním člověku, jak je schopen včas indikovat kolik času mu co zabere a jak je schopen asertivně vyjednávat o svých časových možnostech apod.

A teď konkrétně za mě. I u nás má běžný pracovní den osm hodin a pracovní týden čtyřicet, alespoň já to tak vnímám. V duchu toho se snažím dát firmě co nejvíc, ale primární je stále můj osobní život. Abych byl konkrétnější, v posledním půlroce jsem měl něco málo přes 60 hodin přesčasů, což vychází na deset hodin měsíčně – to mi připadá únosné. Na druhou stranu, jak praví Murphyho zákony, přichází většina „nečekaných večerních směn“ v době, kdy se to člověku nejméně hodí. Beru to jako cenu za práci, která mě neustále rozvíjí a rozšiřuje obzory i schopnosti. A je to cena i za flexibilní pracovní dobu – můžu si téměř kdykoli přes den něco vyřídit, zajít si na squash, domluvit delší oběd s kamarády, v pátek vyrazit na víkend dříve apod.

Ještě bych měl dodat, že výše uvedené platí pro mě a to právě teď. Například někteří kolegové mají přesčasů několikanásobně více, ale rozhodně bych to neoznačil za pravidlo. Dost možná mě časté přesčasy taky potkají, ale dokud zůstávám déle v práci jen čas od času, tak to za to stojí. Alespoň pro mě.

Děkuji Pavlovi za podnětné otázky, snad jsem na ně dostatečně odpověděl. Máte pocit, že ne? Napadly vás ještě další otázky? Níže se ptejte!