Nástup do KPMG jako změna vnímání času

Během studijních let na VŠ jsem rozhodně nepatřil mezi ty, kteří se vidí ve společnosti typu velké čtyřky. Spíše než pilováním životopisu a získáváním pracovních zkušeností jsem trávil čas na skalách, v hospodách a různě v náručí sladké víly prokrastinace, např. v učebnách. Po škole pak přišel nečekaný, ale očekávatelný šok v podobě rozhodování, co dál dělat. Rozhodl jsem se, že když už jsem se ekonomii a financím věnoval těch pár let na škole, že to zkusím i jako svou první profesi.

S ještě mokrým diplomem jsem obcházel výběrová řízení těch společností, které mi odpověděly na můj stručný životopis. Tam, kde jsem byl úspěšný, se nelíbilo, že bych rád jel ještě na měsíc hladit skály v Americe. Takže jsem tři měsíce po státnicích stále patřil mezi nezaměstnané vysokoškoláky. Ze tří měsíců se staly čtyři, pak pět a napětí rostlo, hlavně tedy při návštěvách rodičů. Můj čas pořád tak nějak pohodově plynul, stejně jako za studentských let.

Během ledna jsem narazil na inzerát nabízející pozici asistenta ve forenzním oddělení KPMG. O forenzním oddělení jsem toho věděl asi jako vy teď. Nechtělo se mi ale čekat na výběrové řízení na pozici do Auditu a tak jsem to vyzkoušel. K mému překvapení úspěšně. A tím by se dalo říci, že skončil můj život v tzv. španělském rytmu.

Hned jak jsem nastoupil, tak se můj čas začal odvíjet nepoznaně rychle. Najednou bylo třeba udělat velké množství věcí v malém množství času. Pro mě docela šok, ale spíše příjemný. Začalo se to projevovat i v záležitostech mimo práci. Znáte to, je třeba domluvit akci s kamarády a vždy to trvalo týden, dva a najednou si člověk sednul a měl to za 30 minut hotovo. Pro mě v dobách před KPMG nepředstavitelné.

Pokud bych měl říci, co nejméně očekávaného mi práce pro KPMG dala, tak to bude efektivní využívání času. Ať již pracovního, nebo volného – toho spíše, protože ho zdaleka není tolik jako před nástupem.

Tento článek nemá být návodem, že by člověk neměl pro svoji kariéru nic dělat během studií a že to stejně nakonec dobře dopadne. Sám cítím, že i na asistentské pozici by se mi nějaká praxe hodila. Možná to jde i ruku v ruce s tím velice rychle ubíhajícím časem hned po nástupu. Pokud by člověk měl větší přehled co dělat, asi by to šlo zvládat lépe. Rozhodně ale práci v KPMG můžu doporučit jako účinný lék na prokrastinaci.