Naše daňové oddělení v Evropě ...

... v nádherné, i když krizí zmítané zemi Kdo: Lucie Marková Kde: Lisabon, Portugalsko Proč: stáž

Nekonečné kilometry písečných pláží podél Atlantiku a stovky hodin slunečního svitu. Korkovníky a výtečné ryby. Teplý vítr a portské. A samozřejmě všudypřítomná úžasná historie. Takový je pocit z (námi trochu opomíjené) země na kraji Evropy, kde najdete regulérní konec světa (k večeru se na něj jezdí dívat celé autobusy!).

V letadle do Lisabonu jsem poprvé otevřela průvodce a přečetla si, že Portugalci jsou jedním z nejnostalgičtějších národů na světě. Hlavou mi proběhlo: tak tady jsem byla v předchozím životě! Tenhle pocit se mi ještě několikrát vrátil. Třeba když jsem – z pro mě nepochopitelného důvodu – zhruba rozuměla, o čem si ostatní povídají. Kolegy v kanceláři jsem tím skoro až děsila. Když si odmyslíte to věčné šišlání (zkuste se nesmát, když vám vypráví, jak krásně je v Laš Vegaš :)), má portugalština velmi podobnou melodii jako čeština. Ze začátku jsem se naivně divila, kolik jezdí v metru Čechů!

Podobnost pokračuje třeba i stejnou rozlohou a počtem obyvatel jako máme my, beznásilnou karafiátovou revolucí po 40 letech represivní diktatury a bohužel i smutně srovnatelnou mírou korupce.

Pro mě ale Portugalsko zůstane zemí plnou příjemných překvapení. Přiznávám, že jsem po zkušenosti s jinými jižními zeměmi odjížděla na Tax Trek s určitými předsudky. Pracovitost Portugalců mi trochu vyrazila dech, stejně jako fakt, že údajně nemají a nikdy neměli siestu. Navíc téměř každý umí anglicky, což se může zdát zbytečné vychvalovat, ale zkoušeli jste se někdy bez znalosti místního jazyka domluvit třeba v centru Madridu nebo ve francouzských Alpách? Portugalci jsou přátelský, milý a pohostinný národ. Ani v turistických oblastech vás nebudou obtěžovat a dožadovat se vaší pozornosti (a peněz).

O víkendu je celý den tak o třetinu posunutý. Dopoledne je na ulicích liduprázdno, den se jen velmi líně přelévá do své druhé půlky. Je přeci třeba nabrat síly na noc! Na drink nebo party nikdo nevyrazí dřív než v jednu, ve dvě v noci a končí se v sedm ráno. Několikrát jsem se pokusila vyrazit s kolegy, ale po pár marných pokusech, kdy mě vzbudil budík, a já byla schopna jen smýt dokonalé nalíčení a převléct se do pyžama, jsem své trapné pokusy vzdala :). Přišlo mi škoda prospat pak celý den, kdy můžu cestovat.

Samotná kancelář KPMG je podobně velká jako naše pražská. Rozdělení lidí do jednotlivých daňových skupinek je ale odlišné. DPH skupinka, ve které jsem pracovala já, má asi trojnásobek zaměstnanců než u nás a těžištěm jejich práce je poradenství (na rozdíl od našich příprav a podávání přiznání DPH, souhrnných hlášení a intrastatů). Vzhledem k nepříliš příznivé ekonomické situaci se celý tým opravdu aktivně účastní oslovování klientů a vymýšlení nových produktů. Atmosféra, která tam vládne, je přátelská a zábavná. Kromě práce (samozřejmě) pro mě byly úžasné i obědy, kdy si s kolegy zcela běžně dáte čerstvě vylovené sardinky za pár eur (které jsou navíc na míle vzdálené drobným, neduživým chudinkám z plechovky), mořského vlka nebo tresku na tisíc způsobů.

A ještě na jednu podobnost jsem si vzpomněla. Stejná slova! Možná se nepíšou stejně, ale rozhodně se stejně vyslovují: škola, hypotéka, revizor, paragraf, vinotéka, mapa, metro, bordel, papagáj (já vím, to je slovensky, ale stejně mě to překvapilo). Za použití rukou, nohou a příslušných grimas by z nich šel složit i jednoduchý dramatický příběh v portugalštině. Schválně si to zkuste!

A pak si kupte letenku a jen tak vyrazte procestovat Portugalsko křížem krážem. Tak vám totiž ta krizí zmítaná, přesto však neskutečně nádherná země dá nejvíc.