Může si bloger vzít dovolenou?

Mno, ocenění „bloger of the month“ mi fakt nehrozí. A vzhledem k tomu, že u mého posledního článku visí datum 6. června, tak nevypadá nadějně ani „bloger of the half-year. Naštěstí takové medaile nemáme, tak mi to nemusí být tolik líto … Ano, dochází mi dech, tak jsem si udělal trochu prázdniny – ale vy jste stejně všichni někde pryč, nebo ne?

Moc povinností a omezení jsme, jako blogeři, na začátku nedostali. V podstatě vnímám jako zadání jen dvě pravidla. Psát o něčem, co bude reálně čtenáře zajímat, a snažit se napsat aspoň jednou za dva týdny nějaký článek. No, tak jsem se snažil. Fakt. Někdy to šlo samo, jindy mě múza brala slušným obloukem. A asi si dokážete představit, že po prvním nadšení, kdy jsem toho chtěl světu sdělit strašně moc, přicházelo postupně období, kdy seznam témat začínal být dost proškrtaný.

A ty moje zmiňované prázdniny? V červnu před dovolenou jsem měl napilno, pak jsem byl dva týdny na táboře bez počítače, mobilu a elektřiny vůbec. Pak dva týdny v práci a následovalo náhradní volno, kdy jsem si vybral skoro tři týdny přesčasů, které jsem nabral během hektického prvního kalendářního pololetí. Opět jsem omezil moderní technologie na minimum, protože mi to tak vyhovuje – internetu a technologií si užiji ještě dost. Takže nebylo moc kdy psát a ani nebylo moc fotek.

Jasně, jsou to výmluvy. Ale nejsem línej! To teda ne! Ti moderní z vás, kteří sledují trendy, mi dají za pravdu, že lenost už dnes téměř neexistuje. Takže já taky nejsem línej - já jen prokrastinuju. Jsem si toho vědom a snažím se s tím, opravdu, něco udělat. Zhruba před měsícem jsem si třeba koupil úžasnou knížku – Konec prokrastinace. Moc fajn čtení, jen se musím dokopat ji dočíst, zatím jsem už tři týdny na dvacáté stránce …

Takže až vyhraju boj se svou prokrastinací, připravím třeba článek o týdenním interním školení v Polsku, odkud jsem se právě vrátil. Tak snad brzy zase nashle.