KPMG souboj na Pražské stovce

Minulá generace blogerů nastínila, že sportem, kterému holduje docela hodně pracovníků KPMG, je běhání. Nová generace blogerů je samozřejmě lepší i v tomto směru a místo dětských maratonů, či desetikilometrových běhů se někteří z nás zaměřili na dospělácké ultramaratony. Aniž bych to při přihlášení tušil, tak se na letošní 20. ročník závodu Pražská stovka přihlásil i můj kolega – Vojta Krajíček (audit FS).

Oba jsme o tomto zážitku sepsali krátká povídání, zde (můj) a tady (Vojty) k nalezení. Zlehčujeme náš výkon, ale je jasné, že jsme prostě machři. V tomto krátkém shrnutí bych vám rád přiblížil, jak probíhal náš souboj.

25. km:

Honza přibíhá v tříčlenné skupince na 6. – 8. místě a se ztrátou dalších 7 minut na čelo závodu. Vojta dobíhá ve větší skupince se ztrátou dalších 3 minut. Honza o Vojtovi vůbec netuší, myslí si, že se trmácí někde v hloubi startovního pole. Skoro to ale vypadá, že to Honza rozběhl rychle a uvidíme, jak dlouho mu elán vystačí. Vojta se drží zkušenějších kamarádů, nechává odjet rychlejší vlak s favority a čeká, co se bude dít.  

62. km:

Do prostor Všeradického pivovaru přibíhá Honza na 11. místě ve skupince 4 běžců a zdá se v pohodě. Polévku dává do kelímku, kolu do lahve a jde dál. Za 13 minut přibíhá Vojta na 16. místě. Ten má již od 39. km střevní potíže a vypadá to, že mu závod dneska moc nechutná. Polévku nechá stydnout a chvátá na záchody. Závod je sice před půlkou, ale zdá se, že zkušenější borec je ve větší pohodě, zatímco mladšímu to nejede a trápí se. 

80. km:

Noční část trati je za závodníky, teď již jen kratší polovina a navíc svítá. To je vždy povzbuzení, které napumpuje závodníkům novou energii do žil. Jsme zvědaví, jak se s tím naši dva závodníci poperou.  První přibíhá Honza, velký favorit tohoto mini souboje. Drží se ve skupince kolem 11. místa a stále vypadá svěží. Opět si poručí 2 koly a polévku do kelímku, kterou si s dalšími dvěma závodníky za chůze vychutnává. Vojta přibíhá až 42 minut po Honzovi a zdá se, že je připraven hodit do ringu ručník. Je otrávený a závod ho už netěší. Myslím, že vítěze známe.

105. km:

Na Karlštejn přibíhá Honza o 22 minut před Vojtou. Zdá se, že Vojtovi otrnulo a vrací se do závodu. Ještě to bude napínavé. Vojta ani nedává polévku, doplní vodu a peláší dál. Žaludeční problémy, zdá se, ustaly, a tak se může věnovat pouze závodu. Honza samozřejmě nemá přehled o závodnících za sebou a tak neví, že se k němu Vojta nebezpečně přibližuje. Je však stále skvěle naladěn a závod si užívá. I přes první zobnutí ibuprofenu to nevypadá, že by měl nějaké problémy.

130. km:

Honza se stále drží před Vojtou a na občerstvení přibíhá ve skupince stále stejných tří borců, ve které běží již od 62. km. Pozici se jim podařilo výrazně zlepšit a přibíhají na 6. – 8. místě. Přibíhají sem a potkávají běžce před nimi, který tu už 20 minut sedí. Kluci ucítí krev a začínají lovit. Co je ale větším překvapením, že necelé 2 minuty po Honzovi přibíhá i Vojta. Hranice mezi lovenou a lovnou zvěří se stírají. Ještě není nic rozhodnuté a tento souboj bude ještě zajímavý. Vyhraje mladý borec s fyzičkou získanou během studia vysoké školy nebo konzultant, který je po třech letech pouhým stínem sportovce z mládí?  

140. km:

Skupinka s Honzou běží, co to dá, pořád se však ohlíží. Nevědí, že Vojta se musel vracet pro navigaci a tak ztratil. Je to tak. Místo vzrušujícího finiše vidíme zběsilý úprk trojice borců v čele s Honzou a Vojtu, který místo drtivého finiše musí zase přidřepnout vinou střevních potíží. Přes to všechno Honza běží na vítězství před Vojtou. Je to velmi prestižní záležitost a velký rozdíl, být první nebo poslední ultramaratonec v KPMG.

145. km:

Je tu cíl a do něj přibíhá Honza 9 minut před Vojtou. Průběh závodu tento výsledek naznačoval, i tak jsme však byli svědky vzrušujících momentů. Zvláště, když Vojta druhou polovinou závodu profičel bez respektu, jako by ani neměl v nohách 80 km.