Zpět na články

KPMG International Case Competition z jedné i druhé strany

Jak to začalo. 2. prosince 2014. Ace the Case. Velmi příjemné odpoledne a večer. Super účastníci, všichni chytří, šikovní a motivovaní. Večerní networking coctail. Víno. Diskuse o délce přípravy a jak to není jednoduché. „Vám se to říká, ale my měli jenom tři hodiny“. Víno. „V životě to máte taky vždy časově omezené“. Víno. „To jsou chytré řeči, ale tři hodiny jsou tři hodiny“. Víno. Okamžitý nápad. „Taky to dokážeme, ještě nepatříme do starého železa“. Nadšení recruitment týmu. Jdeme do toho.

Střih.

4. prosince 2014. Je to potvrzeno. Všichni čtyři jsme pro. Klíčová otázka – budeme se nějak připravovat? Neměli bychom se sejít a domluvit strategii? To nějak zvládneme.

Střih.

Je to tady.

12. února 2015. Den D (tedy KICC).

Ráno – místo čtyř budeme jen tři. Jeden z nás je nemocný, není schopný vylézt z postele.

Dopoledne – skvělé týmy v semifinále – připravení, perfektní prezentační dovednosti, úžasná souhra, neuvěřitelné schopnosti domyslet věci do detailů a efektivně je prezentovat. Jsme nadšení a inspirovaní.

Budeme mít čtvrtou členku – pomůže nám kolegyně z recruitment týmu.

Jeden z nás bude muset kvůli práci místo přípravy na chvíli odejít.

Drobná změna - kolegyně nebude mít čas nám pomoci.

14:45. Začínáme se připravovat. Jsem tu sám a se mnou čtyři dámy z recruitment týmu. Tak nakonec můžeme s podporou počítat – budeme čtyři. 14:47 – přichází druhý, rozbalujeme obálku a začínáme. 14:55 – příchází třetí. Všechny dámy z recruitmentu odcházejí (sehnat nám jídlo). Jdeme do toho. Pročítáme přes dvacet stránek textu a podpůrných grafů. Sháníme přilby, abychom to oživili.

15:30. Odchází jeden z nás. Snad se ještě vrátí.

15:45 Máme za sebou čtení. Rozmýšlíme co s tím. Ta položená otázka není nejklíčovější, businessově je důležitější něco jiného. Volíme strategii, rozhazujeme slidy. Bude jich cca 6. Kolegyně nám nakreslí super obrázky na flipcharty, všechno bude OK.

16:15. Tušíme, co bude obsahem. Vrací se třetí z nás, totálně zničený. Říkáme si, o čem to bude, jdeme připravovat slidy. Přemýšlíme nad grafikou, volíme jednoduchost – půjde to rychleji.

17:15. Máme polovinu slidů. Kolegyně nikde, holt to dáme bez ní. Budou jenom slidy.

17:30. Poslední čtvrthodina. Chybí nám kompletně dva slidy, dochází baterka u notebooku. Přesouváme se k druhému.

17:45. Odevzdáváme prezentaci, to bude ostuda!

18.00 – 19:45. Super prezentace finálových týmů. Tolik věcí, na které jsme nepřišli. Tolik způsobů, jak zobrazit klíčové zprávy. Skvělá angličtina, úžasné sebevědomí, pohotové reakce na odpovědi. Koho z týmů vybereme do mezinárodního finále? Zase to nebude jednoduché – jako každý rok.

19:55. Jdeme na to. Přestavujeme místnost. Nasazujeme přilby. Před námi sedí dva kolegové a tři zástupci soutěžících týmů, kteří se těší, jak nám oplatí naše otázky.

20:08. Skončili jsme prezentaci, jdeme na otázky. „Proč jste neodpověděli na to, co jsme vám zadali?“. „Vidím před sebou tři arogantní chlapy, kteří si myslí, že jsem chytřejší, než já!“. Nějak se z toho dostáváme. OK, zažehnali jsme největší průšvih. Pár dalších otázek a končíme.

Ty tři hodiny jsou opravdu málo. A naopak dvacet minut (resp. dalších deset na otázky) je zatraceně hodně. Všichni, kteří si tím prošli, mají naši obrovskou úctu a obdiv.

A v neposlední řadě naše dámy z recruitment týmu, marketingu i pánové z IT mají obrovský dík za to, jak vše bylo připravené a bezvadně fungovalo.

Příští rok si to už na straně porotců užijí noví kolegové. Snad se jim to bude líbit jako nám.

Jdeme slavit.

Volné pozice