Když v osobním životě přišly krize, kolegové mi je umožnili řešit. To za 30 let ve firmě oceňuji nejvíce

Jako jedna z mála je v KPMG už tři dekády. Přišla k nám docela náhodou, zůstala ale hlavně kvůli lidem. Přečti si upřímný rozhovor s Alenou, která v KPMG dělala účetnictví ještě ručně a dnes řídí oddělení účetních služeb a mzdové agendy.

Někdo od mala ví, že chce být veterinářem, kuchařkou nebo třeba vrcholově sportovat. Měla jsi vždycky jasno?

Neměla jsem jasno. Jako malá holka jsem si představovala, že budu učitelkou nebo knihovnicí. Později jsem si začala představovat, že budu pracovat ve společnosti, kde budu moct používat cizí řeč. No, a dnes jsem v KPMG, kde jsem cizími jazyky obklopena.

Kdybys učila, co bys chtěla učit? Byly by to právě jazyky?

Vždycky jsem měla blízko k matematice. Na střední škole mě chytlo účetnictví, takže bych se asi držela čísel. Jazyky mě lákaly spíše svojí výjimečností. Tehdy jsme znali jen ruštinu, možná němčinu, ale angličtina byla něco extra. Anglicky jsem se díky práci začala učit až ve svých zhruba 30 letech, takže to byla –⁠ a vlastně pořád je –⁠ výzva.

Jak ses dostala do KPMG?

Málokdo z kolegů ví, že v 90. letech tady pracovala moje teta. Tehdy ještě neprobíhaly náborové kampaně tak, jak je známe dneska. Když jsem končila čtvrťák na výšce, teta za mnou přišla s tím, že k ní do firmy hledají lidi. Mně to jako přivýdělek ke škole přišlo fajn, tak jsem poslala životopis a za chvíli šla na pohovor ještě do prvního sídla KPMG na Václavském náměstí. Měla jsem asi desetiminutovou schůzku s Otou Horou, který byl v té době manažerem v auditu. Domluvili jsme se, že na podzim nastoupím na částečný úvazek. Když jsem končila školu, potkala jsem se s tehdejším partnerem v německé sekci, s Bentem Walde-Jensenem, se kterým jsem se domluvila na plném úvazku. Právě Bentovi nejvíce vděčím za svoji kariéru v KPMG.

Začínala jsi v auditu a pak jsi šla do účetních služeb. Proč ses rozhodla změnit obor?

V auditu jsem byla devět let. Po tak dlouhé době jsem už potřebovala změnu a bylo mi vlastně docela jedno, kam se přesunu. Od Benta jsem dostala nabídku, abych se stala součástí účetního oddělení, kterou jsem ráda přijala.

Jako jedna z mála jsi v KPMG už 30 let – co se za tu dobu změnilo? A co naopak zůstalo stejné?

Když jsem nastupovala, nebyla velká čtyřka, ale velká pětka. Už tehdy se říkalo, že KPMG z ní má nejpříjemnější atmosféru. A to zůstalo. Jinak se změnilo úplně všechno. Víckrát jsme měnili sídlo, změnili se kolem mě lidi, technologie. Samozřejmě tu byl fax, ale jinak jsme měli jeden počítač pro deset lidí a všechno jsme dělali na papíře. No, a změnila jsem se samozřejmě taky já.  

Měla jsi někdy chuť zkusit to jinde, nebo úplně odejít z oboru?

Já jsem dokonce po osmi letech v auditu skončila. Dostala jsem místo finančního manažera v jiné firmě. Den před nástupem se ale v té firmě něco stalo a můj nástup zrušili. Byla jsem mladá, s rozestavěným barákem a hypotékou na krku. Manžel byl navíc tehdy bez práce. Tak jsem zavolala Bentovi a požádala, zda by moje výpověď nešla stáhnout. Naštěstí jsem odcházela v dobrém a jednoduše proto, že jsem potřebovala změnu. Proti stáhnutí výpovědi nikdo nic nenamítal, a tak jsem v auditu zůstala další rok. Během této doby se ale firma snažila najít způsob, jak mě využít v jiném oddělení. Upřímně, zvednout ten telefon a znovu se vracet do auditu, ze kterého jsem byla už unavená, nebylo vůbec jednoduché rozhodnutí. Dnes ho ale vůbec nelituji.  

Jak se ti dařilo/daří skloubit kariéru s rolí matky?

Máme syna, kterému je dnes 19. Musím říct, že bez podpory rodiny, hlavně mých rodičů a manžela, bych nebyla schopná svoji práci dělat. Do práce jsem se z mateřské vracela v době, kdy ještě nefungoval home office a vzdálené připojení nebylo tak kvalitní. Vždycky jsme museli do kanceláře. Dneska jsou ty podmínky o dost příznivější. Ničeho ale nelituji, protože Mike Cianci a Bent, se kterými jsem tehdy nejvíce spolupracovala, byli maximálně vstřícní a poskytovali mi velkou míru flexibility, bez které by to nešlo.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Každý den je vlastně úplně jiný a přinese mi jiný úkol nebo výzvu. Nejvíce času trávím komunikací s klienty nebo lidmi z našeho oddělení. Nedokážu popsat běžný den, protože nikdy nevím, co mě ten den čeká.

Co ti na tvojí práci přijde nejzajímavější?

Je to právě ta různorodost a taky nutnost se stále vzdělávat. Directorkou jsem třetím rokem a tato pozice pro mě byla velkou výzvou. Do dneška se potkávám s činnostmi, které jsou pro mě nové, což mě nutí na sobě pracovat. Zajímaví jsou i naši klienti, kteří mě obohacují tím, co dělají. A v neposlední řadě je to práce a komunikace v rámci našeho týmu.  

Co je na tvé práci naopak náročné?

Lidi. Práce s lidmi je naplňující, když se daří. Jakmile se ale nedaří, naprosto tě to vyčerpá.

A co v takových chvílích děláš, aby ses odreagovala?

Ve chvíli, kdy za mnou zaklapnou dveře, se začnu nalaďovat na rodinu. Máme dům a zahradu, takže se ten náš domov snažím opečovávat. Poslední dobou zjišťuji, že mě hodně nabíjí setkávat se s přáteli. Vždyky jsem s nimi ráda zašla na kafe, ale dnes je to intenzivnější a snažím se tomu přizpůsobit svůj volný čas. Asi to souvisí s tím, že si uvědomujeme svůj věk, a tak toho chceme ještě co nejvíc dohnat.

30 let je dlouhá doba – co tě na KPMG stále baví?

Během kariéry jsem se mnohokrát rozhodovala, jestli odejít nebo zůstat. Argumentů, proč zůstat, vždycky bylo víc. Možná to bude znít divně, ale tím, jak člověk chodí po klientech a baví se o práci se známými, docela snadno si udělá obrázek o tom, jak to funguje jinde. Z mého pohledu vytváří KPMG dobré pracovní podmínky, které nejsou samozřejmostí. Dále je to kolektiv, ve kterém není konkurence, a naopak tady funguje týmový duch. Velkou roli v tom hraje i různorodost, která mě chrání před stereotypem.

V neposlední řadě oceňuji to, že i když jsou naše služby, klienti a tržby na prvním místě, tak ve chvílích, kdy jsem musela a chtěla preferovat rodinu, kolegové mě podpořili a byli ochotni dočasně převzít některé mé povinnosti. To není samozřejmost a za mě je to ten největší benefit.