Kariéra v dlouhém dni

Na začátku října jsem si vzal na pátek dovolenou a odskočil na stomílový závod do Itálie. Při takovém závodě se toho stane hodně a je i hodně času k přemýšlení. Kromě sprosťáren mi hlavou bleskla i myšlenka, že takový závod je hodně podobný kariéře v KPMG. Snad tento článek běžcům v řadách našich čtenářů přiblíží, na co se mohou těšit. Spíše tedy těm, kteří jsou vytrvalí a rádi by vydrželi více než jednu sezonu.

Do 30.km - Nadšení

Na začátku závodu jsou všichni nadšení a derou se dopředu. Nasazené tempo je ďábelské, těžko se mu však odolává. Vše vypadá optimisticky, sluníčko se chystá ke krásnému západu a rychle to utíká.

V kanceláři je vše nové, žádný úkol ve firmě není nudný, protože jsem ještě žádný neplnil. Se zápalem a zvědavostí se vrhám na další a další práci. Žádná hodina není dost pozdě na další úkol od manažera.

Do 60.km – Rozeběhnutí

Padne tma, navíc mlha. Kolem není nic vidět, ideálně se soustředí pouze na závod. Na trati je člověk sám nebo jen s pár závodníky. Přepínám na autopilota, cesta ubíhá, reflexní fáborky jsou v lese dobře vidět.

Asistent již zvládá základní úkoly, které již sice neplní s takovým bezhlavým nadšením, ale získává v nich praxi a dělá je efektivně. Díky sledování prvních nastavených cílů běží vše skoro na autopilota, pouze po zakázkách přichází občasná revize vývoje.  

Do 90.km - První krize

Už jsem běžel pomalu 14 hodin, byla zima, pořád tma, sem tam i tunel se světlem na konci. Začínám si uvědomovat uběhnuté kilometry a co je horší, i ty, které ještě čekají. Motivace prochází první zatěžkávací zkouškou. Tou ale procházím ještě v pohodě, protože příprava byla dobrá.  

Máme za sebou již první víkend v práci, první zrušené pivko, první zrušené rande. Asistent je rozmrzelý, ale s vědomím takových nepříjemností do KPMG nastupoval, tedy krize neprostupuje hlouběji.

Do 120.km – Vzpamatování

Po druhém pořádném kopci, kdy mezi 93. a 97.km vystoupám 1000 výškových metrů a vrcholila krize jsem chytnul druhý dech a dobíhám na občerstvení.  Tam čeká odměna v podobě polévky, těstovin a piva. Vše letí rychle do žaludku, přezout obutí stejně rychle jako ve formuli 1 a mazat dál spolu s dvěma italskými kolegy se kterými běžím už od 40.km.

S povýšením z asistenta na seniora přichází další várka nových úkolů, zodpovědností a privilegií. Ohodnocení tvrdé práce zvedne vlnu optimismu, i přesto že pracovních víkendů, propracovaných nocí, zrušených pivek a schůzek přibylo.

Do cíle – Boj

Nekonečné tři hodiny, kdy jsem sotva pletl nohama. Žádná energie a to si myslím, že kolem pasu mám zásobníků požehnaně. Nohy v pořádku jen už není kde brát. Hluboká krize, kdy myšlenka na vzdání byla jednou z nejčastějších, ale i poslední končí. Sýr a pivo krizi zažehnaly a já se dostal do cíle.

Množství práce se s novou pozicí nesníží. Nárůst zodpovědnosti je někdy překvapující, úkoly přestávají být triviální. Myšlenka na odchod napadne snad každého a každý se s ní vyrovná jinak.

Pokud je člověk trochu ambiciózní, tak se jen tak nevzdá a stejně jako v závodě, každý kopec má svůj konec. Možná je však dobré si na začátku rozvrhnout síly podle délky závodu. Každý jsme tu jiný, a ten, kdo sem přišel na získání zkušeností na 3 roky, bude pracovat jinak, než budoucí partner.