Jsem ve stresu?

Asi málokdo v consultingu nikdy nebyl ve stresu. Přestože mám pocit, že se mi daří se stresu jakž takž vyhýbat, začaly se u mne projevovat jeho fyzické manifestace. Já s tím však bojuji a podělím se s vámi jak.

Často od mnoha lidí slyším, že jsou ve stresu. Vždy mě to přiměje zamyslet se nad tím, jak jsem na tom se stresem já. A obvykle docházím k závěru, že ve stresu nežiju. Už během nástupu do firmy jsem věděl, že není mým cílem trávit 12 hodin v práci každý den a bez toho, abych uměl „říct ne“, se dlouhodobě neobejdu.

Ano, povaha práce v Management Consultingu neumožňuje každý den v pět zaklapnout notebook a jít domů, protože „padla“, ale práce končí až když je vše potřebné hotovo. Někdy je to až v osm, někdy v devět a někdy holt o půlnoci. (Na svou první „noční jízdu do rána“ osobně stále čekám.) Odměnou je za to zajímavá a kreativní práce, při které neupadnete do stereotypu.

V takových chvílích, kdy se těšíte na hezký večer a najednou zjistíte, že ho budete trávit v práci, já osobně oceňuji kurz asertivity a psychohygieny na mé alma mater, na který se chodilo kvůli kreditům a neb s vyučujícím byla sranda.

Mnou ověřený postup, jak si navodit pozitivní náladu v situaci nenadálého nárůstu množství práce negativně ovlivňující můj work-life balance, je tento:

1. Pustit si opravu Lakatoše – kromě toho, že to zaručeně pobaví a zvedne náladu, tak to také připomene, jak vypadá opravdu stresující práce. (NSFW – doporučuji sluchátka)
2. Když je to málo a je potřeba něčeho silnějšího, otevřete si www.milujipraci.cz a namíchejte si vlastní koktejl dle aktuální potřeby. (Doporučení na sluchátka stále platí.)
3. Pokud tenze stále trvá, je nutné přejít od pasivního přístupu k aktivnímu. Vybranou hlášku tedy zřetelně, nejlépe v open spacu, nahlas přeříkejte. Smích okolí strhne i vás.

Zkrácená verze pak znamená prohlásit „nebudu to dělat“ ihned po odchodu příslušného manažera do neslyšitelné vzdálenosti, zasmát se a … udělat to.

Tento přístup mi ty skoro dva roky, které v KPMG pracuji, celkem vyhovuje a ve stresu se necítím. (Ne, neznamená to, že mám málo práce! ) Proto mě celkem překvapilo, když mi několik lidí řeklo, že začínám mít šedivé vlasy. „Já? Z čeho?  Copak já mám nějaké starosti?“ Vždy jsem to tedy svedl na genetiku a dál jsem nepřepínal a po příčině šedých vlasů nepátral. O prázdninách jsem však k přemýšlení na téma stresu a jeho vlivu na mé zdraví dostal další stimul.

V rámci rutinního vyšetření mi točili EKG. „A co myslíte? Měl ho tam!“ Byla to vážně úsměvná situace – ležím na lehátku, na rukách, nohách a hrudi elektrody, sestřička stojí nad tím přístrojem, nevěřícně kroutí hlavou a pak vážným hlasem pronese: „Píše mi to, že máte akutní infarkt myokardu. Ale vypadáte dobře. Je vám dobře?“ Bylo mi dobře. Nebo jsem se tak alespoň cítil. Asi soudruzi v NDR udělali při výrobě daného EKG někde chybu a příliš jsem se tím nezaobíral.

Ale někde v hlavě mi to utkvělo a po čase jsem si vzpomněl, jak mi někdo říkal, že dnes jsou lidi tak dlouhodobě ve stresu, že už to na sobě ani nepoznají. Hladina vnímání se zvedne, ale tělo stres prožívá se všemi dlouhodobými negativními následky. Pak tedy nezbývá, než sehnat Stress Detector (samozřejmě vyrobený jinde než v UK) a zkusit zjistit pravý stav věci objektivním měřením hladiny stresu.

A co vy? Jste ve stresu? Jak s tím bojujete?

POZOR SOUTĚŽ: Při příležitosti mého historicky prvního článku, a také jelikož letos letí gamifikace, vyhlašuji soutěž o večeři se mnou, při které osobně můžu odpovědět libovolné dotazy týkající se práce v KPMG, hlavně tedy v Management Consultingu.

A soutěžní otázka: Které aluze ^(?) je možné najít v článku?

Vyhrává první, kdo jich správně určí nejvíc. Své odpovědi vkládejte do samostatných komentářů pod článek do 7. 10. Komentáře s odpověďmi budou zobrazeny 8. října v 10.00 a bude zveřejněn výherce soutěže. Vzhledem k povaze odměny mají přednost potenciálná zájemci o práci v KPMG. Změna pravidel a postupu vyhrazena.