Zpět na články
Život v KPMG
Jsem obyčejný
Jsem bledý jako zdivo, mám velké uši, krátké prsty a křivý úsměv. Mám rád Sám doma, staré české filmy a taky Riskuj s Rosákem. Nemám rád zimu, spaní v ponožkách a Michala Davida. O víkendech chodím na pivo a přes týden sem tam taky do školy, ale jinak jsem teď hlavně KIP v KPMG – tedy stážista na „skoroplný“ úvazek. A o tom bych vám měl něco povědět.
Ti z Vás, kteří už to tady profrčeli do posledního příspěvku (a já se klidně o pětikačku vsadím, že se tady někdo takový najde), se toho moc nového asi nedoví, každopádně ty z vás, pro které to teda bude novinka, snad nějak obohatím nebo motivuji – třeba přinejmenším k otevření dalších článků.
Protože nemám blog, ani vystudovanou žurnalistiku, textové statusy na Facebooku píšu jen, když něco potřebuju, a vůbec… bude tohle všehovšudy asi můj nejdelší text od doby, kdy jsem psal maturitní esej, rozhodl jsem se pro stručnost a přehlednost krátce odpovědět na takové tři základní FAQ, které se mi nejvíce před rozhodnutím, že to vyzkouším v KPMG, honily hlavou.
DÁM TO SE ŠKOLOU?
Dáš. Pokud teda opravdu chceš a pokud sis v předchozích ročnících neudělal jen předměty jako plavání, úvod do programu PowerPoint pro začátečníky a badminton a nenecháváš si všechny povinné předměty a dalších 100 kreditů „na závěr“, tak si myslím, že máš velkou šanci. Vím, že je to těžko představitelné, ale s některými učiteli se to dá při troše štěstí domluvit bez docházky. A u těch, kteří si budou trvat na svém, se holt nedá nic dělat. V práci se ti budou, když budeš dostatečně proaktivní, snažit vyjít vstříc, abys vše úspěšně dokončil, i když ne vždycky se to dá realizovat. Je to hlavně ve tvých rukou.
BUDU MÍT VŮBEC NA NĚCO ČAS?
Budeš. Netvrdím, že je práce v Big4 procházka po perském koberečku posypaném okvětními lístky růží a je určitě dobré mít ty nejhorší možná očekávání, ale že bys už v životě neviděl nikoho z rodiny nebo si nemohl zajít někam zasportovat, to se určitě taky nedá říct. Kdo chce, tak si čas na vše důležité najde. A abys byl z obliga, kdyby po tobě někdo něco chtěl, stačí mít v záloze pro rychlou odpověď třeba takovou fotografii:
MÁM NĚJAKOU ŠANCI SE DOSTAT? MÁ VÝZNAM TO VŮBEC ZKOUŠET?
Máš a má. Přečti si znova úplně první odstavec – jsem obyčejný. Ani nevím, čím jsem přesně na AC a případně i na pohovoru zaujal, ale povedlo se. Třeba je zrovna v hledáčku někdo tvých charakterových vlastností. Když projdeš cedníkem třeba aspoň do assessment centra, dostaneš pak feedback, a to je zase něco, co budeš mít navíc oproti těm, co to třeba nikdy nezkusili. Takže, i když si třeba připadáš obyčejný – odhoď stud a pošli CVčko. Jak totiž říká jedna se mnou nastoupivší kolegyně: „Audit je vzrůšo.“ Tak tomu dej šanci. Můžu ti slíbit, že tak jako tak – litovat nebudeš. https://www.youtube.com/watch?v=Q3Kvu6Kgp88
