Jak si zkazit celý víkend

Jak vypadá takový normální týden v našem oddělení?

Tak jsem se vrátila ze Švýcarska a hned v pondělí se zapojila do zrovna se rozjíždějícího velkého projektu tady v Praze. Na začátku týdne jsme se všichni sešli, řekli si, co budeme dělat v první, úvodní fázi a jak by asi měly vypadat výstupy. S celým týmem jsme si rozdělili kusy prezentace a začali jsme vypracovávat jednotlivá témata s tím, že do pátku to bude hotové.

Začátek týdne byl náročný- bylo potřeba dohnat spoustu restů, na které jsem neměla ve Švýcarsku čas, povyprávět kolegům, jak jsem se měla a co nového se mezitím dělo tady a taky rozdat veškerou čokoládu, kterou jsem přivezla. Samozřejmě jsme celou dobu na projektu poctivě všichni pracovali a stačili si v openspacu vyměňovat názory na to, jak by to asi mělo být napsané. S půlkou týdne se diskuze stupňovaly a ve čtvrtek začalo být jasné, že to trošku nestíháme a chybí nám některé informace.  Ve čtvrtek večer jsem byla dohodnutá s kamarádkami na drinky, tak jsem si z toho nedělala hlavu, bylo potřeba jít a všechno si to vyprávět, když jsme se tak dlouho neviděly. V pátek už nestíhal nikdo, tak jsme manažera uprosili na nový termín - neděle 9:00 ráno, aby si to mohl všechno přečíst a zkontrolovat. Celý týden samozřejmě skončil tím, že jsme všichni do noci finišovali prezentace. Někdo si to vzal domů na sobotu, ale já jsem si celou dobu říkala, že si přece nebudu kazit víkend a byla jsem odhodlaná to odeslat ještě v pátek. Nakonec se mi to podařilo ještě před půlnocí a s velkou satisfakcí jsem odeslala svůj kus manažerovi a šla se domů vyspat.

Přesně v ten moment, kdy jsem už ležela v polospánku v posteli mi došlo, že jsem byla tak ráda, že to mám napsané, že jsem to odeslala a ani si po sobě nepřečetla. A tím v podstatě začalo moje celo-sobotní dilema „mám jet do kanclu, zkazit si ještě sobotu a předělat to, nebo se na to vybodnout a pak v pondělí vypadat jako trubka, která neumí strukturovat pořádný věty?“. Samozřejmě vyhrála moje zodpovědnější stránka a já jsem si tu sobotu zkazila - opravila jsem pár vět, které fakt smysl nedávaly, nebo jim chyběl konec (stane se) a asi dvě hrubky.

Hned v pondělí ráno jsme se všichni sešli a vyslechli jsme si od manažera zpětnou vazbu na naše výstupy - no nic hroznýho to nebylo, ale úplně pozitivní taky ne. Navíc jsme dostali spoustu připomínek, které bylo potřeba zapracovat - a deadline? - úterý 7:00, aby se to stihlo do 9:00 zkontrolovat, než to půjde klientovi, takže další dlouhý pondělí…

Naštěstí si manažer vzal z první fáze projektu dostatečné ponaučení a pravil: „Tak takhle ne!“. Doufám, že to bude příště větší pohodička…