Jak na sebemotivaci

Abychom se lépe naučili sami sebe motivovat, musíme nejdříve pochopit, co to motivace je a na jakých principech funguje.

Motivace je jednoduše řečeno proces, který nám pomáhá dosahovat cílů a celkově reguluje naši činnost. Existuje mnoho teorií a modelů motivace a my si na úvod několik z těch nejznámějších uvedeme.

Vnější vs. vnitřní motivátory

Důležité je rozlišovat mezi motivací přicházející z vnějšího prostředí a motivací, která přichází z prostředí vnitřního. Vnější motivátory odborně nazýváme incentivami neboli pobídkami – jedná se např. o lákavé jídlo, plat nebo pochvalu. Existují však i negativní pobídky, například tresty či odstrašující příklady. Motivátory vnitřní nazýváme odborně motivy neboli pohnutky. Mezi pohnutky řadíme například hlad, žízeň nebo potřebu sociálního kontaktu, ale i potřebu úspěchu, výkonu, seberealizace či touhu po uznání. Ačkoliv nás ovlivňují jak pobídky, tak pohnutky, výzkumy ukazují, že z dlouhodobého hlediska má na náš výkon větší vliv motivace vnitřní.

Teorie výkonové motivace

Tato teorie rozděluje lidi na dva typy podle způsobu jejich motivace. První typ je člověk, který se snaží dosáhnout úspěchu a po úspěchu zažívá uspokojení. Druhý typ je člověk, který se snaží vyhnout neúspěchu a po úspěchu zažívá úlevu. První typ, který se snaží dosáhnout úspěchu, tak bude volit středně obtížné úkoly, aby dosáhl uspokojení z jejich splnění. Příliš jednoduchý úkol mu nepřinese takové uspokojení. Typ druhý, který se snaží vyhnout neúspěchu, naopak bude volit buď snadné úkoly (aby co nejvíce minimalizoval riziko nesplnění úkolu), nebo naopak velmi náročné úkoly (aby si potvrdil svou neschopnost).

Ukazuje se však, že optimální je volit úkoly, které mírně přesahují úroveň našich dovedností. Ty nás motivují k učení se novým věcem, zdokonalování dovedností a při splnění úkolu přinášejí uspokojení. Budeme-li volit příliš snadné úkoly, naše dovednosti se nebudou zlepšovat a budeme stagnovat. Budeme-li naopak volit příliš náročné úkoly, může se stát, že ztratíme motivaci, neboť budeme zažívat častý neúspěch a pocit bezradnosti.

Yerkes-Dodsonův zákon

Další z vlivných teorií motivace přinesli autoři Robert M. Yerkes a John D. Dodson. Ti formulovali takzvaný Yerkes-Dodsonův zákon, který vyjadřuje souvislost mezi mírou nabuzení a výkonem. Ukazuje se, že s růstem nabuzení roste výkon jen do určité míry. V určitém bodě se pozitivní vliv nabuzení na výkon láme a dojde k propadu, kdy naopak přílišné nabuzení výkonu škodí.

Efekt cílové pásky

Stejně tak jako je nevyrovnaný náš výkon vzhledem k úrovni nabuzení, se také liší naše motivace v čase. Pokud máte pocit, že vaše snaha a motivace rapidně roste tím víc, čím blíže máte deadline nebo termín zkoušky, nejste v tom sami. Říká se tomu efekt cílové pásky. Stejně jako běžci těsně před cílem maximalizují svůj výkon a úsilí (ač ještě před pár set metry měli pocit, že více už nemohou), i při jiných činnostech mají lidé tendenci na konci plnění úkolu přidat. Přesto, že lépe rozdělit svůj čas a úsilí je výhodnější, dohánění „co se dá“ na konci je přirozené a zcela logické – kdy jindy, když ne teď?

Chcete se dozvědět více o sebemotivaci a naučit se, jak být sám sobě koučem? Pokračujte na bezplatný kurz naší online akademie Youniversity.cz.

Pokračovat