Jak jsem se stala KIPem

Jaké to je nastoupit do Consultingu? Jak to tady na nováčky působí? A jak vypadají jejich první pracovní zkušenosti? Protože já už jsem tady dlouho, přináším vám exkluzivně článek od nedávno nastoupivší Romči...

V říjnu loňského roku jsem se stala stážistkou v KPMG, tedy KIPem, jak se stážistům v KPMG říká podle zkratky výrazu „KPMG Internship Programme“. V létě jsem se vrátila z Erasmu a na poslední semestr, o který jsem si studium prodloužila, mi zbýval už „jen“ jeden předmět a na závěr samozřejmě státnice a diplomka. Částečně jsem pracovala už asi od druháku, takže jsem se i tentokrát rozhodla využít volnějšího semestru a najít si práci, tentokrát třeba i takovou, ve které by se dalo po škole pokračovat na fulltime.

Práce ve „velké čtyřce“ už mě nějakou dobu lákala, nicméně vždycky jsem si říkala, že na to nemám vhodnou kvalifikaci. Studuji sice VŠE, ale mým oborem je Evropská integrace a Regionální rozvoj a předpokládala jsem, že v KPMG najdou uplatnění jen auditoři, daňaři nebo lidi, co vystudovali nějaký business obor. Později jsem však zjistila, že v KPMG se část oddělení management consultingu věnuje public sektoru. Měla jsem pocit, že tohle je práce přesně pro mě a rozhodla se, že se tam musím dostat! Zadařilo se a já jsem už cca půl roku KIPem v public týmu MC

Nicméně pokud pracujete na MC (oddělení Management Consultingu), formálně patříte do určitého týmu (tak jako třeba já do publicu) a primárně pracujete na projektech tohoto týmu, ale neznamená to, že nemůžete pracovat na projektu jiného týmu. Takže mně se přihodilo, že první projekt, na kterém jsem pracovala, se týkal bankovního sektoru. Projekt byl sice hodně zajímavý, ale já si v tomto oboru nebyla příliš jistá a měla jsem pocit, že tím neudělám moc dobrý první dojem. Kolegové mě však brzy ujistili, že tenhle pocit tady mívá snad každý nováček. Projekt nakonec dopadl výborně – klient byl velice spokojený a já od Terky, která měla tento projekt na starosti, dostala feedback, který byl nad má očekávání poměrně velice pozitivní :) Brzy jsem tedy poznala, že je vlastně celkem jedno, co člověk studoval a co zná ze školy (dokonce jsem zjistila, že poměrně dost kolegů tak jako já vystudovalo celkem „nebusinessové obory“). Důležité je mít chuť učit se novým věcem, nebát se a ptát se zkušenějších kolegů!

Zhruba od listopadu pracuji už převážně na „svém“ publicu. Jedná se o dlouhodobý projekt, kdy fungujeme jako externí administrátoři jednoho operačního programu, takže kontrolujeme „monitorovačky“ od příjemců finanční podpory z fondů EU. Pro někoho je to možná trochu rutinní práce, ale mě poměrně baví, protože je to téma blízké mému oboru. A vždycky tu bývá možnost podílet se i na jiných projektech, pokud člověku zbývá čas.

A co mě v KPMG baví nejvíc? Je toho hodně. Kamarádi se mi občas smějí, že mluvím jak nějaký promo leták :) Baví mě lidi a kultura firmy. Máte kolem sebe spoustu chytrých lidí, kteří Vás motivují a od kterých se můžete učit. Na juniorních pozicích je spousta studentů nebo čerstvých absolventů, takže jsem téměř nepocítila rozdíl v přechodu mezi studijním a pracovním životem :) Líbí se mi přátelský přístup většiny manažerů, kteří se chovají v souladu s jedním z principů firmy „leading by example“. Líbí se mi obecně, že deklarované hodnoty nejsou jen na papíře, ale že se žijí. Líbí se mi představa toho, že v této práci nezakrníte, ale naopak vám dává možnost učit se novým věcem, vyvíjet se a že máte pocit, že to má nějakou budoucnost. Je toho spoustu a já nechci vypadat jako Katka, co zapomněla na okurku, a možná taky časem změním názor, ale teď mě to tu prostě baví a každé ráno se těším do práce (a nejen proto, že po příchodu do kanceláře snídám :)) A abych nebyla jen pozitivní a řekla taky nějakou nevýhodu, tak je to určitě velká časová náročnost. Práce v KPMG není rozhodně práce od devíti do pěti (a to ani v případě, že máte smlouvu na půl úvazku :)). Brzy po nástupu jsem přehodnotila své plány o zakončení studia, takže hlavní státnice a diplomku jsem si odložila o další semestr (takže mě čekají teď v červnu). Na druhou stranu určitě vás nikdo nenutí tam sedět do večera – dostanete prostě úkol a termín a je na vás, jak s tím naložíte. Takže když máte hotovo v pět, můžete jít v pět domů… A taky to určitě není jen o práci. Když jsem nastoupila, měla jsem tak trochu pocit, že je to jeden velký mejdan! Hned pár dní po mém nástupu byl „grupáč“ (tedy group meeting), po kterém se většinou jde na večeři a na drink, proběhlo „pivo s nováčky“, brzy přišly Vánoce a s tím asi tři vánoční večírky, o outdooru na Šumavě už jste četli od Terky,… Takže abych to shrnula, funguje to u nás stejně asi jako všude jinde…work hard, party harder!!!

Romana