Jak jsem se na zakázce utřel hadrem na podlahu

Myslíte si, že si auditor při cestování neužije moc legrace? Omyl, jeden příběh o lidské blbosti z minulého týdne vás přesvědčí o opaku :-)

Když se jede na zakázku mimo Prahu, tak pokud to místní kapacity dovolují, bydlí se v čtyřhvězdičkových hotelech. Po čase si už člověk na tento „standard“ zvykne a začne vnímat rozdíly mezi čtyřhvězdou a zbytkem světa :-)

Na čtyřhvězdách bývají zpravidla lepší snídaně, vybavení je novější, chování personálu profesionálnější, ale HLAVNĚ je tam několik druhů RUČNÍKŮ. Na posteli se zpravidla povaluje jeden ručník na ruce a druhý, větší, na celé tělo. Třetí „ručník“ bývá v koupelně a říká se mu hadr na podlahu :-) Ten se většinou pokládá před sprchový kout.

 Minulý týden jsem byl na zakázce v Sokolově a nejlepší hotel ve městě byl již obsazen. Místo něj jsme tedy zvolili takový rodinný pension. Volili jsme pouze na základě webové prezentace, což sám z vlastní zkušenosti vím,  že není úplně optimální. Kolik měl hvězdiček? Řečeno ironicky slovy jednoho kolegy: „Víc hvězdiček už má jenom noční obloha.“ :-) Kvalita ubytování tedy nebyla nic moc, ale na ty dvě přenocování se to přežije… Problém však nastal v něčem jiném. Když jsem na hotel přišel, hodil jsem na sebe akorát věci na běhání a šel jsem hned běhat do města - než bude tma. Když jsem se z běhání vrátil, šel jsem rovnou do sprchy a pokoj jsem si tím pádem ani moc neprohlídl – chyba!

Vysprchoval jsem se, a když jsem vylézal ze sprchového koutu, viděl jsem vedle sprchového koutu „ručník“. Říkal jsem si, že musel být předtím přehozen přes sprcháč a jak jsem za sebou zavíral stěnu, asi spadnul na zem. Takže jsem ho vzal a celý jsem se do něj utřel. Nepovažoval jsem hotel dle celkového dojmu za zařízení, kde vám dají ještě dva ručníky na postel. No a jaké pak bylo mé překvapení, když jsem přišel poté k posteli a na ni ležely dva krásné voňavé ručníky. V tu chvíli člověk může jedině říci: „Sakra, utřel jsem se právě do hadru na podlahu!“ Celkem jsem se tomu i zasmál. Kolegové, kterým jsem ale tento příběh poté na společné večeři vyprávěl se zasmáli ještě o něco víc. Lidské blbosti se prostě směje dobře, obzvláště když se nejedná o blbost vlastní :-)