Hlavoun s velkou hlavou

Jak to vypadá, když se na nás na projekt přijede podívat hlavoun (s tou největší hlavou na světě) – samotný Global Chairman?

Celkem nedávno proběhla českými médii kauza kluka z dětského domova, který ve svém článku popisoval, jak se jeho „ústav“ připravoval na návštěvu první dámy- uklízel se chodník, pekly perníčky a každý musel mít připravenou otázku. Chápu, že s rozjívenými dětmi to není žádná sranda a pokyny typu „ruce z kapes“ mají smysl. Ale jak to asi vypadá, když se na nás - profesionály- přijede podívat ten nejvyšší?

Rychlý úvod do situace: Jsem na projektu ve Švýcarsku- a není to žádná troškařina, jedná se o jednu z největších společností na světě. Projekt řídí rovnou londýnská kancelář KPMG (je nejdůležitější v Evropě a je větší než všechny kancly ve Švýcarsku dohromady). Celý tým tvoří asi padesát lidí a z nich je asi deset partnerů (ta nejvyšší pozice v naší firmě) - prostě super důležitý klient.

Středa: Jeden z londýnských partnerů obíhá všechny kanceláře, ve kterých sedíme, a sděluje nám důležitou novinku - v pondělí, cestou z lyžování (a samozřejmě ekonomického fóra) v Davosu, se nás zastaví pozdravit Global Chairman KPMG (úplně ten nejvyšší šéf na světě). Máme si pro něj zatím rozmyslet otázky. Říkáme si to je cool, bude to asi borec, na co se ho asi zeptáme?

Čtvrtek: Každý manažer týmu dostává email od londýnského partnera, že je potřeba poslat navržené otázky daného týmu do večera na schválení (ano, chápete to dobře: otázky prochází dvěma kolama schvalování - nejdřív je potřeba je říct svému manažerovi, ten je potom pošle výš - vlastně je to skoro jako s naší prací). Nejdřív se tomu samozřejmě smějeme, ale večer před odchodem nás manažerka spraží a chce vědět, co má napsat. Jako obvykle jsme kreativní a vymýšlíme toho spoustu od „A co že to vlastně děláte za práci?“ přes „Neudělal jsem poslední ACCA zkoušku a prudí mě HR, nemůžete jim něco říct?“, „Zařídíte mi stáž v Austrálii?“ až po „Vyfotíte se se mnou na blog?“. Bohužel už nevidíme, co manažerka posílá dál, protože pospíchá na letiště, ale je nám to celkem fuk.

Pátek: Do naší kanceláře dopoledne přichází jeden z partnerů s tím, že „zaslechl“, že bych se chtěla s chairmanem vyfotit a že mu to připadá jako skvělý nápad (panebože, budu za totálního losera, řikám si, ale samozřejmě mu to odkejvu). Během hodiny nám přichází mailem seznam schválených otázek i tazatelů - samozřejměnaprosto náhodný mix všech pozic i kanceláří, ze kterých pocházíme. Hlavně se nezapomenout představit a uvést pozici i místo (zní instrukce). Já se svojí fotkou všechny otázky uzavírám a uklidňuje mě jenom to, že z naší otázky „What is it that you actually do?“ nakonec vzniklo „What do you see is the primary role of the KPMG Global chairman and how do you balance the everyday problems against the strategic elements of your position?“ a vyfasovala to naše manažerka. Odpoledne nás ještě všechny oběhne asistentka s tím, že si nemáme zapomenout uklidit stoly (panebože, ještě že nemáme žádný nástěnky, nebo bychom snad ještě střihali krepák…).

Ponděli (Den D): Deset minut (!) před naplánovanou schůzkou nás všechny oběhne manažer projektu a doporučí včasný odchod do zasedačky, přece jenom, je to na druhý straně chodby, že. Spořádaně si sedáme a povídáme si, dokud nedorazí jeden z partnerů a nezačne přesouvat všechny zadní řady do prázdných předních. Bohužel se to týká i mě a končím přímo na kraji první řady, ani nevím jak. Připadám si jako zpátky na základce… Za další čtvrthodinku konečně dorazí dva starší týpci- John Griffith-Jones (Chairman KPMG UK), který usedá vedle mě do první řady a ON - Michael Andrew (Global Chairman KPMG).

Na to, jaký blázinec tomu předcházel, je to překvapivý sympaťák- mluví poutavě a zajímavě. Vypráví hlavně o tom, co všechno řešili v Davosu - budoucnost kapitalismu (nikdy už to nebude jako dřív - překvapivě) a budoucnost eurozóny (celkem optimistická - to jsem úplně nepochopila, ale dejme tomu). A taky o budoucí strategii firmy - nechci se moc rozepisovat, BRIC countries zná asi každej, ale já jsem se naučila novou zkratku - MIKTSA… Myslím, že vypovídající je i to, že jako první chairman má domovskou kancelář v Hong Kongu (do teď seděli všichni jeho předchůdci buď v Americe nebo Anglii).

Když to všechno dopovídal, došlo samozřejmě i na naplánované otázky - a mojí fotku. Když slyšel, že jsem z pražské kanceláře, začal mi vyprávět, že tam jednou byl - v roce 1992 a setkal se tam se všemi osmi zaměstnanci... Vlastně to byl celkem zajímavý zážitek - a nejsympatičtější na něm bylo, že když se smál, zněl tak trochu jako Sheldon Cooper (a toho mám fakt ráda).

Když se to vezme kolem a kolem - bylo to samozřejmě zajímavý! Ale už se těším domu do Prahy. Třeba potkám na chodbě Honzu Žůrka (řídící partner KPMG ČR) a prostě mu řeknu čau aniž bych se na to musela tři dny připravovat…