Eliška Hašková Coolidge v KPMG aneb šaty dělaj člověka

Pro všechny zájemce přidávám níže pár tipů od samotného guru etiky, jak vystupovat a na co se zaměřit nejen při přijímacím pohovoru do KPMG, ale i v pracovním či osobním životě. Asi by byl článek delší nebýt nenadálého předčasného ukončení ...

Ze dne na den se mi ozvalo vedení HR: "Ahoj, zítra bude mít na terase přednášku paní Eliška a chtěla by nám ženám dát pár rad do života, nechceš se přidat?". Samozřejmě jsem kývla, přece si nenechám ujít takovou událost a dobrá rada od zkušené a úspěšné ženy je přece nad zlato.

Díky telefonátu s klientem jsem nestihla přijít včas, takže jsem se ukázala jako etický póvl hned na začátku. Osazení bylo opravdu velkolepé - samé vyšší šarže, v předních řadách naše HR, diskuze rozjetá a jediné volné místo hned vedle paní Elišky. Červená až za ušima jsem vklouzla na židli. A můj první dojem než jsem začala vnímat o čem se jedná? Perfektně upravená drobná dáma - make up a vlasy - vše na pravém místě, slušivý decentní kostým doplněný zlatými šperky a padnoucími botami a kabelkou. "Páni, tak takhle vypadá prototyp úspěšné ženy pohybující se ve vyšších kruzích?!", pomyslela jsem si.

Jako by paní Eliška vytušila nad čím přemýšlím, začala na právě položenou otázku odpovídat ze široka:

"Víte, dobrá manažerka nemůže jít do práce oblečená jako by šla do večerního podniku nebo jako uklízečka, musí vypadat důstojně. Je třeba dbát na svůj zevnějšek a není to o penězích. Vždyť 50 % tvoří vzhled (první dojem), 25 % oblečení, 15 % vystupování a 5 % inteligence. V dnešní době chybí lidem obal (body language), který se buduje všímavostí a snahou neurazit okolí. Nevšímavost a nedbalost o svůj zevnějšek je jedním z našich předních nepřátel, musíme si pro sebe prostě najít čas a pracovat na sobě! Nepřítelem číslo jedna je ale závist. Ženy, nezáviďte si, neboť kdo závidí, tak nejvíc ubližuje sám sobě!"

Měla jsem co dělat, aby mi nespadla brada. Teda, ta se do nás opřela. A diskuse pokračovala dál. Dostali jsme se k vedení dětí, neboť většina osazenstva už má nějakého toho potomka a ostatní usoudili, že není až taková hranice mezi tím, zda se bavíme o vedení dětí nebo vedení týmu, protože v obou skupinách se musí jednat jako v rukavičkách a chyby nejsou akceptovány. 

"Při práci s dětmi nebo v týmu je nutné myslet co nejvíce pozitivně, chválit a budovat důvěru. S delegovanou prací je nutné delegovat i zodpovědnost a podporovat dotyčného, že co udělá, udělá dobře a vy tomu věříte. Současně je nutné, aby byl viditelný respekt mezi ostatními zúčastněnými (vedení, spolupracovníci, rodiče apod.). Děti se mají vychovávat láskou a ne strachem. V neposlední řadě je nutné přiznat chyby, pokud se něco nepovede a poučit se z nich do budoucna."   

Tato dvě větší témata byla doplněna ještě dalšími poznatky např. "Pokud děláme práci rádi, tak peníze příjdou samy. Mužům v dnešní době chybí sebekázeň a morálka. apod."

Přesně za hodinu byla naše diskuse předčasně ukončena zvoláním z ampliónu - Byl vyhlášen požární poplach, opusťte budovu! Pár letmých pohledů a už se běželo sedm pater po schodišti dolů včetně paní Elišky. Jaká škoda, že jsme neměli možnost pochytit v nastávající vyhrazené půlhodince dalších několik zajímavých postřehů, jistě by bylo o čem vyprávět.

U východu z budovy jsem nicméně usoudila, že s tou nevšímavostí to nebude alespoň v KPMG až tak hrozné, když jsem se srazila s řídícím partnerem Honzou Žůrkem, který, zahlédnut mě jenom v tričku, hned začal rozepínat kabát a já s díky odmítla - nejsem přece žádná bábovka :-). Následně ještě jedna manažerka nabídla šátek. Naštěstí po pěti minutách nás vpustili dovnitř budovy, bylo to pouze cvičení, jinak bych zřejmě byla oděna do svršků minimálně poloviny daňového oddělení :-).