Do práce na kole

KPMG se pravidelně zapojuje do akce AutoMatu nazvané: Do práce na kole. Aspoň měsíc si díky ní připadám jako součást většího než malinkého hnutí…hnutí kolového, kdy se podobní nadšenci potkávají na kolech a zdraví se úsměvem. V práci máme již několik let obstojnou kolárnu a já každý rok lákám kolegy v práci, aby se připojili a zkusili si zkombinovat sako, kravatu a kolo.

Chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodla opravdu jezdit po Praze na kole. Řidiči si myslí, že cyklista patří pouze na cyklostezku. Chodci se o chodník dělit nechtějí a dle pravidel ani nemusí. Cyklostezky po Praze jsou, ale všude se po nich nedostanete. Do toho tramvajové koleje, skáza tenkých pneu. Stoleté kočičí hlavy na silnicích. A kamarádky, které by ze strachu v Praze na kolo nesedly. Nicméně po zkušenostech jízdy po Londýnských ulicích, jsem si řekla že Praha nemůže být tak velký oříšek.

Kolo jsem si pořídila přes internet, úžasná vymoženost se v dnešní době spojit s nějakou rodinkou u Prachatic, která prodává kolo Eska z půdního prostoru za neuvěřitelných 250kč. Bylo hned jasno, celková cena kola včetně dopravy bude 500kč a ještě si z toho udělám výlet po okolí na novém kole. Pán mi přivezl kolo na smluvené náměstí vesničky. S pánem přijela i tchýně, nejspíš nevěřila, že nějaká slečna z Prahy si jede pro tu starou herku takovou dálku.

Moje stará eska, která má i vymoženost přehazovačky na čtyři rychlosti, je úžasný stroj, který většina „čorkařů“ neocení. Každé ojeté horské kolo, i kdyby bylo Tesco-Saver kvality, se vám bude snažit někdo ukrást. Esku, nikoliv :) Tu jsem jednou nechala stát ve dvorku u Týnské uličky, vedle indické restaurace….zapomněla jsem si zámek. A tak jsem kolo nechala předstírat, že patří k restauraci či některému ze zákazníků venkovní zahrádky…za 2 hodiny tam stále stálo. Pan číšník sám nevěřil, že by to mohlo být možné.

Jízda po Praze na kole je podle mě celkem bezpečná. Řidiči se cyklistů spíše bojí, nejsou zvyklí se s nimi dělit o silnici, takže vždy hodně spomalují a objíždí velkým obloukem. Jen si musíte dávat pozor, jestli auta opravdu dávají blinkr před odbočením. Nejjistější, je spoléhat se pouze na vlastní zrak – vždy se dívám na polohu předních kol automobilů, které míjím. Dalším mojím pravidlem je být v pohybu. Ne že bych tedy cvičila, když stojím na křižovatce. Ale většinou z křižovatky startuji o pár sekund dřív než auta. Dává mi to těch pár drahocených sekund navíc, abych se odpíchla a dostala se před masu aut. Řidiči si spíše všimnou pohybujícího se cyklisty před sebou, než stojícího kola někde u krajnice. A já bych nerada zkončila jako placka někde mezi náklaďákem a zábradlím.

Možná shoda náhod, ale připadá mi, že někdy se vyplácí malinko přizpůsobovat pravidla dle vlastních potřeb. Na některých slinicích jsem jezdívala v jednosměrném provozu do protisměru. Přiznávám se, ulice Na Příkopě je jedna z nich. Ale od minulého roku již jezdím podle předpisů. Je zde vystavěný nový jízdní pruh pro cyklisty do protisměru. Skvělý příklad užitečného rozvoje Prahy. Teď už mě jen bolívá prst, jak neustále drnčím na svůj zvonek, protože si chodci tento tenoučký proužek snaží přivlastnit.

Ráno vstát a donutit se vyšlápnout kopeček, než se člověk dostane kam potřebuje, je někdy opravdu těžké rozhodování. Ale ten pocit svobody, když si to svištím po rovince nebo ještě lépe z kopce dolů s větrem ve vlasech, je k nezaplacení. Pokaždé, když po delší době nastoupím po ránu do tramvaje, lituji svého lenivého rozhodnutí. V tramvaji mi cizí člověk div nesedí na zádech jak je narváno. Každý má na sobě nacákaný nějaký ten parfém a bohužel někteří z nás nemají soudnost kolik je moc. Okno nikdo neotevřel a už ani neotevře (nedá se v tramvaji pohnout) a na každé zastávce dochází k přeskupení sardinek do další nové synchronizované polohy. Přesednu si do metra a tam člově dýchá sice již chladivý ale příšerně zaprášený vzduch…no není o co stát.

Kolo je kolo, je to novodobý věrný oř. Úžasný dopravní prostředek, mnohdy rychlejší než tramvaj. A když se ocitnete někde na večerní akci, možná se vám poštěstí tak jako mě a budete přejíždět po Karlově mostě v nočních hodinách… bez turistů, sami Prahou, nasycenou mystičnem starých dob.