Co se o sezóně v auditu neříká

Zanedlouho začne nová vlna přijímacích řízení především do daní a auditu na sezónu 2015/2016. Studenti posledních ročníků shání co nejvíce informací o potencionálních zaměstnavatelích a pozicích, na které budou posílat životopisy. O auditu se každý určitě doslechl, že od ledna máme auditní sezónu a že to bývá většinou hrozné. Jste zvědaví, jak je to doopravdy?

Když se mne nebo mých kolegů zeptáte například na veletrhu pracovních příležitostí „Jak to doopravdy je s tou sezónou? Je to fakt až tak hrozný?“, odpovím vám „Ani ne. Někdy lepší, někdy horší, ale uteče to“. Tady mám ale víc prostoru a tak se můžu rozepsat o zážitcích a podrobněji vám vysvětlit, jak to vlastně je.

Leden máme za sebou a tak jsem už plný dojmů z letošní sezóny.

Na začátku ledna je trochu blázinec, protože spousta klientů chce mít zauditovaná čísla třeba 10. ledna, ale často na to nejsou vůbec připravení. I když existují výjimky a třeba moje první zakázka v lednu je mojí oblíbenou. I když chodíme domů kolem sedmé, práce nám jde od ruky a klient má všechny podklady připravené už 5. ledna. Pro porovnání, někteří klienti nemají uzavřené účetnictví k 31. prosinci ani v dubnu a dělají to teprve, když přijdeme na audit.

Ale i tak se dá říct, že leden nebývá tím nejhorším měsícem. Po samotném auditu přijde na řadu kontrola manažerem, potom partnerem a potom se z finální účetní knihy připravují výkazy, příloha, výroční zpráva, zpráva o vztazích, atd. Na to už ale většinou nezbývá prostor během pracovního týdne, protože sedíme u jiného klienta. Během února a března se vám tedy nakupí i přes deset klientů, kde je potřeba ještě něco dodělat a připravit a všechno se to většinou dělá až po pracovní době.

Otázkou zůstává, kdy nám ta pracovní doba během sezóny končí, v půl páté to rozhodně není

Já jsem si za leden napočítal celkem 56 hodin přesčasů. Není to málo, ale není to ani moc. Každého ale samozřejmě těší, že si je bude moct někdy vybrat. Upřímně, nedokážu si představit, že bych všechnu tu práci dělal bez vidiny, že za to budu mít v létě volno. S kolegy se cestou z práce bavíme, kam se letos chystáme na dovolenou, kam se nabízejí levné letenky atd. Moje motivace by byla přinejmenším nulová, kdybych si všechny ty hodiny navíc nemohl vybrat přes léto. Neumím si představit, jak to dělají ve firmách, kde přesčasy nemají . Já letos kromě klasických 5 týdnů dovolené plánuji ještě asi 4 týdny volna z přesčasů a další týdny si nechám proplatit. Krásná představa.

Občas pro tuto představu obětuji sobotu, sem tam nějaký večer, kdy otevřu doma v osm počítač a pracuji třeba do jedenácti. Na druhou stranu, když je potřeba zajít s kamarády do hospody, čas se vždycky najde! Vlastně je to podobné, jako když se učíte na zkoušku nebo na státnice. Je to otrava, ale rychle to uteče. Přesně jak jsem říkal na začátku.

Jedna momentka ze zakázky, kde nás návštívili i daňaři.

Celé to ani nějak moc neřeším. Když je potřeba pracovat, tak pracuji. Přijde mi fajn, že naši tvrdou práci dokáží ve firmě ocenit. Manažeři a partneři nám vždycky poděkují za dobrou práci na zakázce a v létě nás nikdo nebuzeruje, že si obědovou půlhodinku trochu protáhneme. Napracovali jsme si to totiž v zimě a všichni to vědí.