Cenzura a odměny

Takže kolik za to blogování dostáváme a nakolik je to pouhé přísně cenzurované PR? Tento týden jsem od kolegyň slyšel, že tento blog vyznívá podezřele pozitivně a články jsou určitě řádně filtrované, aby takto nadšeně působily. Podle Kubovo posledního příspěvku Měsíc na hotelu se i on s tímto fenoménem potýká.

Ačkoli jsem měl v plánu docela jiný článek, využiju příležitost reagovat v krátkosti na aktuální dění. Začnu tedy tou cenzurou. Opravdu to funguje tak, že napíšu článek a přesně v tom znění se objeví na stránkách? Můžu samozřejmě mluvit jen za sebe, ale moje články v počítači se v zásadě shodují s těmi, které tu máte možnost číst. Ale nebylo by pravidel bez výjimek…

Jednou mi bylo doporučeno, abych smazal jistou připomínku, která mohla vyznívat dvojsmyslně. Přečetl jsem si to po sobě znovu, uznal, že celkový dojem mohl být jiný, než jsem zamýšlel, a odstavec upravil. Podruhé jsem napsal něco příliš konkrétního, z povahy věci šlo o interní záležitost nevhodnou k veřejnému prezentování. V tu chvíli jsem byl požádán, zda by to nešlo uvést jinak. Šlo a obsah sdělení to nijak nezměnilo. Jinak žádná omezení nevnímám, manuál pro psaní na blog jsem nedostal. Jedná se o volnou disciplínu, kde největším limitem jsou pravidla pravopisu a čas, který se hledá v sezóně poměrně obtížně.

A jak jsme za příspěvky hodnoceni? Možná dělám něco špatně, ale články píšu ve svém volném čase a nevyžaduji honorář. Nevím o ceníku, který by za pochvalný článek stanovoval tisícovku a za kritický nulu. Nebo že bychom dostávali bonusy od počtu kliknutí. Z mojí strany se jedná o charitativní projekt, který využívám jako okénko, kterým otevírám potenciálním zájemcům možnost nahlédnout, jak to v KPMG vypadá. Tento blog mi byl poměrně dost nápomocný při rozhodování, kde bych mohl pracovat. Rád tedy využívám příležitost přispět svojí troškou do mlýna a oplatit přínos, kterého se mi dostalo.

Teď si dovolím opět jednu hraniční formulaci, ale když tak pracuju u různých klientů, často si říkám, jak jsem rád za příjemné prostředí, ve kterém pracuji. Odpovídám tím zároveň na titulní otázku, proč znějí články vesměs nadšeně. Jednoduše mě ta práce baví, jinak bych ji přece nedělal, ostatní blogeři a určitá část zaměstnanců, nemá smysl domnívat se, že všichni, to mají určitě podobně. Samozřejmě není nic jen černé nebo bílé, každý si najde svá negativa. Naštěstí se mi hledají podstatně hůře než pozitiva.

Nakonec se podělím o téma, kterému bude věnovaný můj další příspěvek, který by mohl vyjít během dubna. Inspiroval mě k němu Kuba Jaroš a jeho statistika: http://www.pribehzacina.cz/audit/. Plánuju si sám pro sebe sestavit podobné údaje. Kolik času jsem během stáže odpracoval? Kolik hodin strávil cestováním? Kolik klientů jsem potkal? Jaký byl můj poměr času stráveného na zakázkách v Praze a na hotelech mimo Prahu? Kolik kolegů jsem poznal? Dostal jsem nabídku další spolupráce? Ještě uvidím, jestli z toho bude spíše článek nebo tabulka. Klidně pište do komentářů, jakou formu byste preferovali, a můžu k tomu přihlédnout. Tabulka má jistě lepší vypovídací hodnotu, ale zase se tam hůř promítají emoce. A jak říká můj kamarád, když vás něco baví, musí u toho být emoce! :-)