24 hodin

Co vše se dá zvládnout za 24 hodin?? Určitě i víc, než co jsem zvládl před 14 dny já, ale mně to stačilo... :-)

Sobota 31. března 2012

Pocity z tohoto dne tu už v pár článcích zazněly, ale přesto i já přispěju svou troškou do mlýna... Den začal tak nějak klasicky, kupodivu ráno po otevření obou očí, že. Tretry nachystané již od pátečního večera, oblečení na půlmaraton v komínku vedle nich, čip nahoře, na hodinách 7 a já už nemohl dospat... Internet se mi zapínat nechtěl, tak jsem vzal za vděk zákonem o DPH, který se povaloval vedle mě na posteli - ne že bych s ním denně usínal, ale byl prostě blíž než E15 :-) Přece jen zkoušky na poradce se blížily, tak jsem měl aspoň ze sebe radost :-) No vydrželo mi to asi 2 hodiny, pak se začala vkrádat předstartovní nervozita, tak jsem to zavřel, něco lehčího do sebe hodil a po desáté vyrazil směr centrum!

Tady se projevila výborná lokalita KPMG, neboť z kanceláře na start půlmaratonu je to co by kamenem dohodil a zbytek došel, takže jsem si veškeré osobní věci hodil do práce a s margotkou v kapse hurá k Rudolfinu :-) Měli pravdu, 11 tisíc lidí je fakt hafo! Jen se prokousat na startovní rošt dalo člověku docela zabrat. Polkla se margotka, lehčí strečink, předstartovní hecování s finančním ředitelem mého klienta, výstřel pana prezidenta, 4minutová chůze startovním koridorem a šlo se na věc!

Jako vždy jsem na sebe ušil bič a vsadil se s klukama z oddělení, že ten nejhorší kupuje na následném večírku láhev, takže o motivaci bylo hned postaráno :-) Běželo se vcelku dobře, občas vadil vítr, bylo chladněji, ale lepší než třicítky vedra... Sice jsem si na třináctým kilometru v duchu nadával, do čeho jsem se to zas přihlásil a co tu vlastně dělám, ale nakonec jsem to tak nějak se ctí zvládl, i díky mému dvornímu vodiči z daní :-) Stále konstantní tempo, pětka vždy okolo pětadvaceti minut a výsledný čas krásně zaokrouhlený 1:44:00. Na můj první půlmaraton celkem dobrý, láhev kupovat nebudu, takže mise byla úspěšná :-) Jenže to jsem ještě netušil, co bude dál...

Rovnou z prostoru cíle běh do práce, takže z půlmaratonu se stal půlmaraton plus míle, sprcha a další běh na bus - no tohle už s během mělo málo společného, ale dejme tomu - a jede se do Brna. Jj, semifinále hokejového play-off v plném proudu, lístky na zápas ošéfovány, stav série 3:0, co víc si člověk mohl přát! No cesta busem do Brna byla v pohodě - možná proto, že jsem seděl a nepotřeboval nohy... Ale po dvou a půl hodinách když jsem měl opustit bus, tak jsem po těch schodech lezl hodně zajímavě, ještěže mě nevidělo moc holek... :-D Cestu po Brně, která normální chůzí trvá asi 5 minut, jsem šel půl hodiny. Dodnes se divím, že mě nechtěli pustit bezbariérovým vchodem, ale asi se dívali, co že to má Kometa za fanoušky... :-D

Nevadilo, dres na sebe, papírovou helmu na hlavu a směr kotel na tribuně E, kterej má kapacitu patnáctset lidí, ale nás tam muselo být minimálně dva tisíce. Ale co, natlačil jsem se tam a aspoň jsem nemohl nikam spadnout :-) Hokej dobrej, atmosféra nezapomenutelná, Kometa sice prohrála, ale to byl jen dílčí neúspěch... No když jsem opouštěl po třech hodinách stání, skákání, zpívání a fandění ochozy, tak mě musel brácha pomalu snášet dolů :-DDD V plánu byl ještě večírek, ale ten jsem skrečoval. Říkám, za 24 hodin se toho dá stihnout hodně, ale akce pro invalidy se ten večer nikde v blízkosti nekonala, tak jsem jel radši domů a šel rovnou do postele... :-)

A ráno?? Taky dobrý... :-)