Jak si zpestřit služební cestu

Původně jsem chtěla do nadpisu dát "Co všechno se dá dělat s klientem", ale mohlo by to být zavádějící :). Článek by měl vypovídat o tom, že služební cesta není jenom za trest, ale dá se na ní i něco zažít a navázat nové kontakty.

Tuším, že v některém z prvních článků jsem popisovala, že v daňovém oddělení klienty navštěvujeme vícekrát za rok (samozřejmě při respektování vzdálenosti, velikosti klienta a řešenou problematiku).

S ohledem na hospodářský rok jednoho z mých klientů jsem se ještě před Vánocemi vydala do severovýchodních Čech rovnou dvakrát, jednou v listopadu a jednou v prosinci. Na pomoc jsem si přizvala nového kolegu Honzu, s kterým cesta i zakázka opravdu utekly. 

Obě návštěvy měly své kouzlo. Nejprve jsme byli otráveni, že v místě firmy není volný náš oblíbený penzionek, proto nám naše sekretářka zamluvila hotel v blízké České Třebové.

Ještě před samotnou listopadovou návštěvou proběhla telefonická komunikace s klientem, abychom se ujistili, že všechny podklady k odhadu daně pro naše auditory jsou připraveny a neušla ani zmínka o tom, že budeme bydlet, jak se následně ukázalo, v místě jeho trvalého bydliště. "Tak to si určitě zajděte do nově otevřeného rodinného pivovaru." bylo nadšené zvolání našeho klienta. A jak myslíte, že to dopadlo? Večer jsme se v domluvenou dobu všichni sešeli u jednoho stolu a neformálně i s klientem zplkli. Nejzajimavější však byla cesta z pivovaru. Na náměstí se vytyčily trasy - já, vybavena geonavigací, jsem měla ještě cestu k místní rotundě, kde se skrýval poklad. Klient měl tu samou cestu. Asi ho mé vyprávění o geocashingu natolik strhlo, že se šel za mého čtení listingu podívat na ono místo se mnou. Odměnou nám byla hezky provedená krabička, bodík a ještě super pohled na osvícenou památku a spící město.

Jak jsem psala, v prosinci jsme se s Honzou do stejných míst vydali znovu. Opět byl penzion obsazen a opět jsme spali v hotelu v České Třebové - dokonce ve stejných pokojích jen o patro výš . Tentokrát jsme však zůstali o den déle, neboť jsme potřebovali shromáždit informace k daňovému přiznání. Pivovar proběhl hned po příjezdu tentokrát bez klienta a jelikož byl zrovna svátek sv. Mikuláše, přišel i on se podívat, zda se pivo dobře pije a výčepní má dobrou míru . Druhý den jsme měli pozvání ke kulturnímu zážitku od samotného klienta do Ústí nad Orlicí, kde jako člen menší kapely ve spolupráci s podnikem Malá scéna připravili adventní hraní. Bylo to super v tento čas si jen tak sednout, poslouchat a rozjímat. Překvapilo nás, kolik umělců se soustředilo na jednom místě a jak byli všichni přátelští (dokonce i vizitky byly předány). Hezky vánočně naladění jsme s Honzou stihli ještě jednu nedalekou kešku, ten den asi po čtvrté ometli auto a smykem klouzavým se vydali na cestu k hotelu.