Zpět na články
Život v KPMG
Díky, tati
Audit vám poskytne opravdu hodně koncentrovanou dávku zkušeností. Vypíchnul bych jednu z mých oblíbených, která naopak některé kolegy (hlavně tedy kolegyně) stresuje.
Také rádi jezdíte autem? V auditu se vám poštěstí vozit se slušnými auty a ještě za to dostanete zaplaceno
. Stinnou stránkou je, že když se to sejde, můžete začít pochybovat, jestli pracujete v auditu nebo dopravní firmě.
Alternativa je jezdit vlakem či autobusem, což může být do odlehlejších míst vyloženě dobrodružství.
Standardně u mimopražských zakázek v pondělí vyjíždíme a zbytek týdne je o pendlování mezi klientem a hotelem, ke konci týdne odjíždíme zpátky do kanceláře. Nechápejte mě špatně, cílem firmy je samozřejmě cestování minimalizovat, protože nejde o právě produktivní část dne. Každopádně ne vždy je to možné, a cestování je nedílnou součástí auditní práce. Proto je lepší, pokud k němu máte kladný vztah.
Měl jsem to štěstí, že mi můj otec poskytl mimořádnou řidičskou průpravu, takže se jízdy autem nebojím a spíše ji vyhledávám. Velmi mile mě překvapilo, kolik skutečně šikovných kolegyň jsem potkal. Takže si občas s chutí užiju i pozici spolujezdce. Velmi rád sedím na sedadle za řidičem, pokud řídí drobná kolegyně naražená na volant, to se z malého auta stává limuzína.
Když vidíte těch 20cm před koleny, asi byste nečekali, že šlo o tak malé auto, že při třech pasažérech musel jeden kufr "sedět" na zadním sedadle. 
Ehm, ale mám i zkušenosti z druhého soudku a dodnes jsem překvapený a šťastný zároveň, že jsem přežil. Zkrátka někdo s těmi služebními auty jezdí jako se služebními a trojku považuje za optimální stupeň do všech situací. O to více se snažím posádce svojí jízdou navodit především pocit bezpečí. Až na jeden úlet se mi to snad celkem daří a z toho jednoho jsem se patřičně poučil. Kombinace neznámé trasy, slabých brzd a tmy se naštěstí obešla bez následků, kromě mírného šoku posádky.
